V případě audioknihy Spánek rozumu plodí příšery by to však bylo na škodu. Aleš Palán je totiž zkušený tazatel a autor několika knih rozhovorů, navíc dvojnásobný laureát ocenění Magnesia Litera. Pro svou další knihu se rozhodl vyzpovídat Jana Konvalinku, předního českého biochemika a prorektora Karlovy Univerzity.
Řeč nemohla být o ničem jiném než právě o pandemii, avšak ani tazatel, ani vědec se nesnaží čtenáře a posluchače vyděsit. Spíš uvádějí informace na pravou míru, zasazují je do kontextu a odhalují zákulisní třenice, které se projevovaly v době, kdy Česko začínalo s plošným testováním. Konvalinka se nevyhýbá ani informacím ze svého soukromí, hovoří například o tom, že původně chtěl být egyptologem, nebo přiznává, jak na začátku své kariéry ve vědě způsobil poprask, když před novinářem neuváženě zmínil možnost vzniku léku na AIDS. Ten však informaci nepřesně pochopil a interpretoval, jako by celý vývoj byl v podstatě hotovou věcí.
Nejedná se o jeden dlouhý rozhovor, nýbrž sérii několika sezení, která probíhala v letním období roku 2020, tedy zhruba od konce května do září. Audiokniha je pak oproti tištěné předloze obohacená o jednu kapitolu navíc – ta vznikla v polovině prosince. V rámci necelých sedmi hodin poslechu je tak patrné, jak se informace o viru a onemocnění, které způsobuje, vyvíjely, rozšiřovaly a jak na ně reagovala společnost i vědci. Zatímco v úvodních kapitolách Konvalinka nevěří v brzký příchod očkování, v prosinci už bylo jasné, že to, co jindy trvá několik let, se stalo skutečností v řádu měsíců.
Audioknihu Spánek rozumu plodí příšery, která vyšla ještě před koncem roku 2020 ve vydavatelství Tympanum, načetli sami aktéři tohoto rozhovoru. Nastává tu tak netypická a možná mírně komická situace – totiž že si dvojice povídá, Aleš Palán si velmi pravděpodobně vše nahrává, později slova Jana Konvalinky i svá vlastní převádí do textu, který mírně upravuje, aby byl jazykově vybranější, uhlazenější a celkově přístupnější. Z této předlohy vzniká v listopadu v nakladatelství Prostor tištěná kniha. Později se oba pánové opět scházejí, tentokrát v nahrávacím studiu, aby si svým rozhovorem prošli znovu.
Nutno podotknout, že ani jeden z nich není profesionál v oblasti mluveného projevu. Audiokniha tak působí spíš jako velmi kvalitně provedený podcast – tedy bez přeřeků, zámlk a výplňových slov, navíc s melodiemi, které text vhodně doplňují. Zejména díky Palánovým občasným: „Aha,“ nebo „Hmm,“ která se ozývají v průběhu Konvalinkových vysvětlovacích pasáží, text nepůsobí, jako by ho oba pánové četli z listu, ale opravdu si v tu chvíli ve studiu povídali.
Spíš než na perfektní hlasové provedení vsadil vydavatel na autenticitu a i když v nahrávce najdeme několik málo míst, která by z důvodu nepřesné nebo zastřené výslovnosti stála za přetočení, z celkového vyznění audioknihy je zřejmé, že tato sázka vyšla.
