Castle začíná být na českém trhu zabydlenou veličinou. Tuzemským čtenářům se představil v roce 2013 jako spolueditor antologie Rej stínů – Povídky k poctě Raye Bradburyho (Plus), kterou sestavil se Samem Wellerem. Nicméně do povědomí se dostal hlavně románovými Cizinci (2021, Golden dog) a sbírkou povídek Nový měsíc na vodě (2023, tamtéž).
Kniha Cizinci vyšla za velkou louží poprvé už v roce 1984. Bavíme se tu o klasickém komorním horůrku s mírně nadpřirozenými prvky. Pojednává o Michaelu Laudenovi – dobrému manželovi, otci a sousedovi. A nebo taky ne. Možná pojednává o Michaelu „pořádném hajzlovi“ Laudenovi – krutému manželovi, manipulativnímu otci a svinskému sousedovi. Jo! Taky je to psychopatický vrah. Jedna jeho tvář je před zrakem společnosti skryta, zatímco tu druhou, krásnou a pozlacenou, ukazuje světu. Ovšem to nejhorší je, že není sám…
Myšlenka, že se psychopati bez emocí sdružují, plánují a udržují svá pravá já pod pokličkou je dechberoucí a velmi znepokojující. V knize sledujeme i flashbacky, které Mika zasazují do kontextu jeho většího příběhu. Objevíme díky nim i temně rudé aury, onen nadpřirozený prvek, kterým jsou zabijáci obklopeni. Čím více se v knize blížíme k třaskavému finále, tím více poznáváme jeho druhou tvář. Je bestiální, nelidský a čtenáři ho musí nenávidět. Přes veškerá zjištění je to ale nutí pokračovat v příběhu dále. Autor zde ukazuje mistrný um ve velmi zdařilé gradaci, a tak se druhá polovina knihy proměňuje na horskou dráhu.
Audioknihu načetl výše zmíněný Vít Dvorský. Jedná se o osobu nadmíru povolanou, neboť je i spoluzakladatelem vydavatelství Čti mi!. Stopáž slibuje příjemně strávených deset hodin bez nudy a plných napětí. Interpret se do četby pustil se stoickým klidem, který prolíná občasným afektovaným výstupem, jenž podtrhuje šelmu uvnitř Mika Laudena. Nepříjemnou atmosféru vyprávění umocňuje i povedený zvukový doprovod temných melodií Tomáše Herudka.
Kniha se nedá doporučit slabým povahám. Mort Castle se totiž opravdu nebojí explicitních scén. Nejsou nikdy prvoplánové či nadbytečné, nicméně nešetří s nimi ani u těch, kteří se sami bránit nemohou. Dobré je také upozornit, že Cizinci nejsou hororem ve smyslu nástupu nadpřirozeného zla nebo pomalého budování atmosféry. Tady hraje zlo se čtenářem partii s odkrytými kartami. To, co slibuje od začátku, také plní. Je to čisté zlo, cynické a bez obalu, a až příliš se podobá člověku.
Pokud bych se nemohl ubránit srovnání, řekl bych, že Cizinci mají spíše blízko ke knihám o Hannibalu Lecterovi, než klasickým dílům Stephena Kinga. Pro milovníky temných vizí jsou sázkou na jistotu a zárukou, že za mořem existuje ještě spousta neprobádaných autorů, které stojí za to číst.
