Frode Sander Øien, známý pod literárním pseudonymem Samuel Bjørk, vstoupil do světa severské detektivky románem V lese visí anděl, který v roce 2013 nadchl nemálo čtenářů i kritiků. S dvouletým odstupem publikoval pokračování nazvané Sova, které už bylo přijato poněkud rozporuplně. Kritikům vadilo, že se hrdinové Holger i Mia neustále motají v kruhu závislostí na různých omamných látkách a utápí v nekonečných psychických problémech. Napsání třetího dílu, Clony, Bjørkovi zabralo tři roky. Stálo za to si počkat?
Ano i ne. Autorovi se hned v úvodu opět podařilo navodit příjemně tajemnou atmosféru, v níž se na sebe kupí osudy mnoha lidí, kteří jsou nějakým způsobem vtaženi do vrahovy kruté hry. Zápletka se slibně rozvíjí celou první polovinu knihy, různé dějové linky se víc a víc splétají, což je v zásadě to, co od Clony fanoušci této série očekávají. Jenže jakmile se děj přehoupne do své druhé poloviny, vyšetřovatelé namísto řešení narážejí na nové a nové otazníky. Finále je tak sice dostatečně překvapivé, ale zároveň působí dojmem, že bylo spíchnuto rychlou jehlou. Jako by Bjørkovi náhle došla chuť psát, takže se ani nenamáhal objasnit všechny vrahovy kroky, kterými předtím dráždil mysl čtenářů. Podařilo se mu stvořit i plejádu zajímavých a uvěřitelných charakterů, aby většinu z nich po prvním použití zahodil, aniž by řádně vyždímal jejich potenciál. Svým hrdinům sice autor protentokrát dopřál trochu oddychu a netýral je tak, jako v předchozích dílech, přesto se nevyhnul zabřednutí do vlastní šablony, která ho nutí propojit každé pátrání s událostmi v životě některého z vyšetřovatelů. Zvláštností autorova jazyka, zdůrazněného českým překladem, jsou některé hloupě znějící dialogy či neobvyklá slovní spojení, které na papíře působí přinejmenším dost nezvykle.
A ve zvukové podobě tento fakt vyznívá možná ještě o něco zřetelněji. Hlavní hrdinku čas od času lidé oslovují „Měsíční paprsku“, u další postavy zase autor kdoví proč občas nahrazuje její jméno výrazem „Islanďanka“. Interpretka Petra Špalková se však snaží, seč jí síly stačí, aby dojem z textu vylepšila. Její podání přináší Cloně nemalý počet pomyslných procentuálních bodů, které celkové skóre audioknižní verze tohoto mrazivého thrilleru notně vylepšují. Logické nedostatky v předloze sice zamaskovat nemůže, jednotlivým postavám ale vtiskla svým hlasem jednoznačný charakter a výrazně, ale stále přirozeně, je od sebe vzájemně odlišila.
Na rozdíl od předchozích dílů, vydaných Plusem, vychází Clona pod hlavičkou Knihy Zlín. Je jedině dobře, že na rozdíl od dalších rozjetých audioknižních sérií, které po obdobné změně dostaly jiné interprety, si knihy Samuela Bjørka udržely svůj původní nezaměnitelný hlas Petry Špalkové. Snad kromě trochu příliš tichých hudebních předělů totiž jejich audioknižnímu zpracování není ani napotřetí co vytknout. A nebýt odfláknutého řemesla, dalo by se vcelku říci totéž i o samotné knize. Doufejme, že se autorovi příště podaří udržet laťku slibně se rozvíjejícího děje až do konce a neshodí ji před cílem jako tentokrát.
