Detektivní zápletka sahá v případě Stínu smrti do středověku a podává si ruku se zločinem ze současnosti, v Krajině vlků se vyprávění o vraždě v Krušných horách propojuje s popisem zločinů následujících po konci druhé světové války. Egon Trnka si ze žánru historizujících detektivek v prvním díle tak trochu utahuje, když se hlavní postava v úvahách dotkne díla Vlastimila Vondrušky. Sám autor vystudoval historii na Karlově univerzitě, kde jako pedagog působil jeho hrdina Záviš Brieftrager, který však akademickou dráhu nedobrovolně opustil, protože holkám se neubližuje, jak sám komentuje svůj vyhazov. Figuru ztroskotance, který pracuje pro firmu specializovanou na opravy historických památek, uklidňuje se pivem a nesnáší bezpráví, prezentuje Kajetán Písařovic tak, jako by ho měl osobně rád, prožitě, klidně, místy lakonicky. Takovým přesným tónem lidí, kteří od života nic nečekají, rezignovali, jsou znechuceni i sami sebou, ale k životu je probouzí záhada nebo křivda, které je třeba se chopit a vyřešit ji. Nutno doplnit že mnohdy k nevoli policistů, kteří nemají rádi, když si někdo hraje na hrdinu.
V Krajině vlků se motiv těchto šelem rozvíjí na několika úrovních – mytické, historické, v podobě plemene československých vlčáků a skutečných vlků, kteří byli spatřeni, že na Sokolovsko míří od Chomutova. V románu Záviš zvaný Záva, jehož příjmení lidé nezvládají vyslovit, ani napsat, zavítá do obce Přebuz, kdy děj vypráví on sám v ich-formě, a sondou do minulosti několika postav s tragickým osudem se přesouváme nejen časově, ale i místně do dnes zaniklé opuštěné obce vzdálené jeden a půl kilometru s českým jménem Rolava, německy Sauersack. Dění těsně před kapitulací Německa a po něm, kdy se násilníci pod záminkou spravedlivé msty vyřádili na nevinných, vypráví Kajetán Písařovic s účastí, ale i neúprosností. Období divokého odsunu semlelo celkově Sudety a některé oblasti se nevzpamatovaly z tohoto řádění dosud.
Kajetán Písařovic se se Závišem Brieftragerem sžil dokonale také díky režii Daniela Tůmy. Přesvědčivě představuje alkoholické anabáze chlápka, který se propíjí k rozhovorům se sebou samým, s depresivním sarkasmem pozoruje okraj okraje společnosti a týrá se žalem nad ztraceným vztahem s dcerou. Dále herec propůjčuje hrdinovi melancholický nádech v těch místech, v nichž zhodnocuje svou samotu a sebe sama spatřuje jako vlka samotáře. V Krajině vlků autor laicky řečeno přitvrdil a zločin, který se Záviš snaží rozklíčovat, je mimořádně brutální povahy. Třídílnou sérii Místo činu vydalo knižně nakladatelství Mystery Press a věříme, že se vbrzku dočkáme třetího dílu s názvem Stříbrná dýka ve stejně pečlivém a citlivém audioknižním provedení vydavatelství Audioteka.
