Město, jehož jméno nese celá kniha, je plné svérázných postaviček, za které by se nemusel stydět ani Terry Pratchett. Vlastně by se dalo říct, že spousta z nich je natolik inspirovaná postavami ze Zeměplochy, až se náramně přibližují hranici odcizení. Přitom se jedná o humoristickou fantasy z českých luhů a hájů – byť se autor skrývá za pseudonymem vypovídajícím o poněkud odlišné provenienci – na obálce září jméno Denny Newman.
Mořičvíl původně vznikal jako webový text na pokračování, a to už na přelomu milénií. Kompletní příběh byl k dispozici od roku 2002, konečnou podobu získal v roce 2005, kdy vyšel jako příloha časopisu Pevnost. Později k nim autor přidal dvě pokračování. Na jaře 2019 se na Startovači objevil nápad obnovit slávu města Mořičvílu a jeho osobitých postaviček ve formě audioknihy. Kampaň sice úspěšná nebyla, audiokniha přesto vyšla.
V kolonce „vydavatel“ je v e-shopech knižních distributorů u této nahrávky uveden Jaromír Novák, což je shodou okolností civilní jméno Dennyho Newmana. Jako hlavní interpretku se mu podařilo získat Simonu Babčákovou – herečku známou výrazným projevem, která již má s audioknihami zkušenosti. Netradiční předloha a svébytná vypravěčka – takhle kombinace jde dohromady velmi dobře.
Babčáková se pokusila některým postavám přidat svým projevem aspoň trochu svérázu, zůstala však nad očekávání v civilní rovině. Větší hlasové úpravy se tak dočkaly pouze postavy ve stavu alkoholového opojení. Přitom právě tento titul by svým humoristickým a mírně parodickým pojetím trochu větší herecké rozpětí unesl.
Druhým vypravěčem je René Souček, původně havířovský písničkář, jehož verbální projev jazykové kořeny nezapře, naopak jich využívá. Pro humoristickou audioknihu by to mohlo být vtipné oživení, pokud by zrovna tento dialekt dával v příběhu smysl a pokud by interpret byl bez řečových vad. Souček načetl poznámky pod čarou, které vysvětlují mnohé zákonitosti fiktivního světa Mořičvílu, případně historii míst a postav. Těchto poznámek je, zcela podle výše uvedeného zeměplošského vzoru, opravdu značné množství. Tvůrcům audioknihy se podařilo najít originální způsob, jak je oddělit od zbytku textu, avšak výběr interpreta je značně diskutabilní.
Režisérsky nepříliš zvládnuté jsou některé přechody mezi hlavním textem Babčákové a Součkovými poznámkami. Zejména se jedná o výslovnost jmen, která nebyla jednoznačně udaná a ohlídaná. Autor při jejich tvorbě zabrousil jak do českého kalendáře (Zuzana, Jeroným), tak i do toho anglického (James, Stuart), a některá jména vymyslel jako úplné novotvary (Myrtil, Quivido). Můžeme se tak setkat s tím, že stejné jméno vyslovuje Babčáková jinak než Souček.
Z nahrávky je patrný spíš autorský zápal než profesionální kvalita. Zvuková stopa obsahuje množství drobných mlasknutí a jiných projevů, které posluchačskému komfortu zrovna nepřidávají, a také poněkud ostřejší sykavky hlavní interpretky. Dnešní posluchač je přece jen zvyklý na kvalitní zvukové zpracování zavedených audioknižních vydavatelů. Mezi kapitolami Mořičvílu nenajdeme žádné melodie, pouze drobný zvukový jingle, který je na začátku všech stop stejný. Není výrazně originální, ale neruší.
Příběh samotný má šanci zaujmout právě fanoušky humoristické fantastiky, avšak je třeba počítat s tím, že vznikal v době, která si nepotrpěla na tak vysokou míru politické korektnosti, jaká je obvyklá dnes. Některé vtipy tak můžou narážet na hranu toho, co je v současnosti ještě přijatelné. Například scény s upírem, který se mění na ženu, jsou z dnešního pohledu vyloženě problematické ve vztahu k transgender osobám. Zároveň spousta situací zkrátka na papíru vyznívá výrazně vtipněji, než když jsou vysloveny.
