Pro ty, kteří by si nebyli jistí, o čem je řeč, lze zmínit, že podobnou metodu autorka užila například při psaní Deseti malých černoušků (audioknižně vydalo Tympanum v interpretaci Vladimíra Čecha).
Kniha Cyankáli v šampaňském vyšla poprvé pod názvem Sparkling Cyanide v roce 1945, což ovšem nebylo poprvé, kdy jsme se mohli setkat s tímto případem. Znalci díla Agathy Christie právem nabudou dojem, že jim vyprávění cosi připomíná. Jde totiž o románové přepracování povídky Žlutý kosatec (v televizní adaptaci jako Žlutý iris) časopisecky publikované už před válkou. V českém překladu ji nalezneme ve sbírce Potíže v zálivu Pollensa. V této původní povídce ještě vystupuje – a případ vyšetřuje – Hercule Poirot. Toho však v románu nahrazuje plukovník Johnny Race, kterému tu a tam sekunduje policista Battle. I zde jde ovšem o drnkání na povědomou strunu. Ani s jedním ze zmíněných jmen se zdaleka nesetkáváme poprvé, například na plukovníka Race jsme mohli narazit v dobrodružném krimi románu Muž v hnědém obleku, stejně tak ale také v knize Karty na stole nebo Smrt na Nilu.
V kontextu detektivek Agathy Christie není Cyankáli v šampaňském dílo nijak zanedbatelné. Tato kniha se dokonce stala první v autorčině kariéře, jejíž prodej za první rok přesáhl třicet tisíc výtisků. Také se dočkala několika televizních adaptací, a to v letech 1983, 2003 a 2013, přičemž někdy byl název překládán jako Šumivé cyankáli nebo Perlivý kyanid.
Vždycky jde ale o to, že Rosemary, krásná a poněkud naivní dědička, v průběhu večeře pořádané na počest jejích narozenin v restauraci Luxembourg náhle umírá na otravu kyanidem. Soudní vyšetřování dojde k závěru, že šlo o sebevraždu, nicméně o devět měsíců později George Barton, čerstvý vdovec, obdrží anonymní dopisy, se sdělením, že o žádnou sebevraždu nešlo. George se po úvaze rozhodne pro riskantní plán: pozvat všechny, kteří se účastnili oné tragické oslavy, znovu na stejné místo – tentokrát u příležitosti narozenin Rosemaryiny sestry Iris.
Jak už bylo naznačeno, příběh se nám vypráví tak, že se postupně důkladně seznámíme s pocity a pohnutkami jednotlivých zainteresovaných osob. Tím, že jde ale o relativně krátkou prózu, zvolilo vydavatelství AudioStory, které se zhostilo přípravy audioknižního vydání, formát nikoli vícehlasé, nýbrž jednohlasé četby. Téměř devítihodinovou audioknihu z jara roku 2023 tak v režii Jindřišky Novákové svým velice příjemným hlasem interpretuje Jan Šťastný, přičemž čte z překladu Evy Ruxové, která má na kontě mimo jiné třeba překlad knihy Vlak z Paddingtonu nebo Tragédii o třech jednáních.
Mohlo by se na první pohled zdát, že jde ze strany vydavatelství AudioStory teprve o druhý počin na poli díla Agathy Christie. Tím předchozím byl – nejspíš ne náhodou – právě Muž v hnědém obleku.
Ten byl natočený v loňském roce jako vícehlasá četba v podání Jitky Moučkové, Jana Šťastného a Zbyška Horáka a představuje se nám v něm úplně poprvé postava plukovníka Johnnyho Race. Faktem ale je, že – jak mnozí vědí – AudioStory stojí za nyní již deseti díly audioknižní řady románů se slečnou Marplovou, z nichž nejčerstvější je Karibské tajemství, a dále pak za zvukovým vydáním povídkových antologií Mrazivé vraždy a Letní záhady (obojí vyšlo v roce 2022) – všechny tyto tituly však vycházejí pod značkou VOXI.
Interpretaci Jana Štastného se technicky nedá nic vytknout. Z režijního hlediska by jí však slušelo o něco svižnější tempo. Vyprávění, které je plné kontemplací nad zesnulou Rosemary má ve zvukové podobě sklon působit nostalgicky a hodiny levitovat v jakémsi vyprázdněném bezčasí, místo aby se až dramaticky chýlilo k rozhodujícímu okamžiku (druhé večeři), jak nám autorka zvoleným charakterem a strukturou vyprávění umně naznačuje.
Posluchač, který příběh nezná, tak může dojít k mylnému přesvědčení, že jde spíše o truchlivý román s důrazem na psychologii postav a jejich prožívání lítosti a ztráty, což je v rámci vyprávění spíše minoritní prvek. Ve skutečnosti má velmi gradující tendenci a je plné pestrých vztahových peripetií a postřehů ohledně manželské a milenecké dynamiky.
I přes tento mírný nesoulad však audiokniha rozhodně stojí za poslech, a to i v případě, že si posluchač přeje pouze si známé dílo připomenout, tentokrát v interpretaci.
