Mezi básnickými sbírkami, eseji, memoáry či historickými studiemi se jako trochu podceňovaná součást tvorby krčí i Bondyho dílo prozaické, v němž k nejoceňovanějším patří programní román českého kulturního undergroundu Invalidní sourozenci (1981) nebo román Šaman (1978) z prostředí paleolitické komunity, do jejíhož fungování postupně pronikají prvky totalitního zřízení. Na prózu Bondy nezanevřel ani v pokročilé fázi své tvorby, když v roce 1997 vydal rozsáhlý román na pomezí sci-fi a dystopie Cybercomics, který se momentálně přetavil ve výbornou audioknihu.
Hlavní hrdinkou poměrně jednoduchého příběhu odehrávajícího se v roce 2046 (což byla v době vzniku poněkud vzdálenější budoucnost než dnes) je geniální hackerka Vera, která se zaplete do souboje dvou největších korporací, které spolu s Mafií ovládají celou zeměkouli. Všichni mají o výsledky její práce zájem, a proto se ocitá v ohrožení života, na útěku, v pasti. Děj, který nakonec vede k odhalení utilitárního plánu světových vládnoucích elit na všeobecnou genocidu, protože lidí je na světě mnohem víc, než kolik je jich zapotřebí, slouží (přiznaně a la these, ale nikoli v nějaké nesnesitelné míře) k sžíravé kritice globalizované konzumní společnosti. To by v drtivé většině případů znamenalo tzv. red flag, ale tuhle knížku napsal Egon Bondy. Cybercomics je totiž dílem sice žánrovým, zábavným a napínavým, ale nezaměnitelným způsobem, jaký si s autorem spojujeme, především dílem filozofickým a sociálně kritickým. Ze změti všech možných motivů – všech těch různých lidí bez tváří a bez budoucnosti, čipů v mozku, konspiračních teorií a násilí – nakonec vysvítá Bondyho humanistický světonázor orientovaný na každého jednoho člověka v mase všech bezejmenných.
První zvukové zpracování Cybercomicsu nepřekvapivě připravil Český rozhlas, když v roce 2018 natočil dvoudílnou dramatizaci v režii Radima Nejedlého. Ve zvukově opulentní dvoudílné dvouhodinové nahrávce s parádní hudbou Petra Holubáře z crossoverové kapely Insania vynikají mezi výtečnými výkony brněnských herců Barbora Goldmannová v hlavní roli Very a Jana Štvrtecká jako čínská taoistka Liu, ochránkyně a mentorka ústřední hrdinky. Problematičnost dramatizací spočívá v prvoplánovém cílení na děj a přehlížení či zplošťování nedějových stránek textu. To však není případ této adaptace, za kterou stojí brněnský prozaik a dramatik Marek Horoščák. Podařilo se mu do značné míry zachovat nejen tísnivou atmosféru či humanistické poselství Bondyho pozdního opusu, ale také vyzdvihnout filozofickou stránku textu, která spočívá ve Veřině postupném objevování a přijímání zen-buddhistického učení, které bylo pro Bondyho komplement jeho marxistického světonázoru.
I tak se ale množství detailů v rozhlasové hře očekávatelně ztratilo. Bondyho psaní bylo především téměř vždy osobní a výsostně autorské. V Cybercomiscu si tak nelze nevšimnout toho, že pozadí motivů analyzujících lidské vlastnosti jako je odvaha a její kontrapunkty do jisté míry řeší i své vlastní selhávání tváří v tvář komunistické tajné policii, která ho, fyzicky i duševně křehkého člověka, zlomila k vědomé spolupráci. Styl, kterým Bondy píše, je právě tak fascinující jako zábavný, jednoduchý a ve své stylistické bohatosti přímočarý.
Vasil Fridrich, jehož už dávno právem pokládáme za součást zlatého fondu audioknižních interpretů, měl tentokrát velmi snadnou práci pokud jde o tempo a styl vyprávění: Bondyho text si o to první zřetelně říká a to druhé vypravěči prakticky diktuje. Zato udržet posluchačovu pozornost už byla pro Fridricha a jeho režiséra, šéfredaktora vydavatelství Tympanum Vojtěcha Machálka, mnohem větší výzva. Bondyho text rozhodně není stylisticky snadný, přesto k němu v Tympanu našli dobrý klíč v poctivě rozmyšleném odstiňování poloh hlasu a také v drobných, ale zřetelných změnách rytmu. Tím se jistá osvěžující dynamika dostává i do vysloveně popisných pasáží, kterých je v knize bezpočet (zejména míst, kde jedna z postav vysvětluje uspořádání světa formou dlouhých replik až monologů).
Jde o podobný způsob, jaký oba jmenovaní zvolili u jiné dystopie, Orwellova románu 1984, který tak jako Cybercomics krom skvělé interpretace či dokonalého zvuku taktéž zdobí podobně pečlivě vybraná předělová hudba.
Audioknižní Cybercomics nabízí příjemný poslech, který i přes veškerou snahu tvůrců nahrávky vyžaduje zvýšené soustředění – to ale nezůstane bez odměny v podobě nebanální, netuctové vědeckofantastické dystopie.
