Pod vlastním jménem nejprve Kyša vydal Sudetenland, detektivní román obrácený do nedávné minulosti, kterou nahlíží prostřednictvím alternativní historie. Syndikát se naopak odehrává v blízké budoucnosti – explicitně jsou zmíněny tři roky, ale Kyšův nejnovější příběh by se mohl odehrát klidně hned zítra. Hlavními hrdiny jsou dva dosud mladí podnikatelé, jejichž start-up se zabývá výrobou zemědělských dronů, pro než také vyvíjejí řídící systémy pomocí umělé inteligence. A právě AI a její možné zneužívání stojí v pozadí napínavého detektivního thrilleru, který jako by ilustroval Kyšovu často opakovanou myšlenku, podle níž se každý z nás dříve či později ocitne v pozici hrdiny cyberpunkového románu. A doba, kdy se tak stane, už opravdu číhá za rohem.
Pátrání po likvidační sumě peněz, která podnikatelům podvodně zmizela z účtu, autorovi slouží k promýšlení jedné z možných verzí budoucnosti, a to takové, která se jeví přinejmenším jako velmi pravděpodobná. Na rozdíl od knih, které tvoří pod notoricky známým pseudonymem František Kotleta, se sice nedočkáme prvků fantastických a magických, ale to jen proto, že se postupně stává realitou autorův oblíbený aforismus A. C. Clarka, podle něhož se skutečnou magií stane nepřehledná, neprůhledná, nepochopitelná věda a z ní plynoucí technologie.
V čem se Kyšovo psaní od toho Kotletova neliší, je svěží, odlehčený styl plný hlášek, vtipů, popkulturních referencí a společenských aluzí se svižnými dialogy a překotným tempem, v jehož intencích však Kyša dokáže udržovat čtenáře ve stavu napětí prakticky od začátku do konce. I Syndikát je v první řadě zábavná knížka a všechny myšlenky, které stojí za ní, jsou podávány v rámci příběhu samotného. Román je sice založen na silném nápadu, ale ani vzdáleně nepřipomíná psaní a la these. Je to ilustrativní příklad knížky, která je na jednu stranu etalonem zábavy, ale na druhou stranu také nesmírně chytrým a propracovaným textem.
K celé plejádě herců, kteří kdy měli co do činění s textem tohoto autora bez ohledu na jméno, pod kterým ho publikoval, nyní přibyl famózní Vasil Fridrich. Jako vždy zcela ovládá strukturu předlohy, čte jí v přesném a dobře rozmyšleném rytmu a svižným tempem. Výborně odstiňuje jednotlivé postavy v rámci přímých řečí, umně využívá pasáží, v nichž se během dialogu na malý okamžik změní fokalizace, přestože je příběh vyprávěn homodiegetickým, ich-formovým vypravěčem. Jde tak o velmi plastickou a živou naraci.
Silný je Fridrich ale i v popisech, kterým dodává dynamiku a melodii, a nezalekl se ani několika málo velmi explicitních erotických scén, které už jsme si zvykli u obou identit autora pokládat za jedno z jeho poznávacích znamení. Podává je věcně, přesto věrohodně.
Knižní vydavatel z rodiny Knihy Dobrovský je zároveň producentem audioknihy a je třeba říci, že její přípravě i realizaci věnoval mimořádnou pozornost. Audiokniha v režii zkušeného Jana Drbohlava v podstatě nemá slabinu, disponuje robustním čistým zvukem a dokonalým střihem ze studia S Pro Alfa a výraznou, ale nikoli rušivou předělovou hudbou, kterou složil Petr Hanzlík. To vše nejen podtrhuje skvělý výkon interpreta, ale zároveň vydavatele řadí už po třech letech činnosti a ani ne patnácti zvukových titulech mezi ty, na jejichž kvalitu se budeme moci spolehnout.
