Do výstaviště plného stánků a pavilonů proudí desetitisíce návštěvníků. Mezi nimi se prochází nenápadný muž, který v nedalekém hotelu postupně zavraždí několik desítek lidí, aniž by přitom vzbudil pozornost.
Americký rodák Erik Larson zpracoval ve své knize Ďábel v Bílém městě příběh prvního zdokumentovaného sériového vraha H. H. Holmese, někdy nazývaného „americký Jack Rozparovač“. Jeho chicagský dům, tvářící se jako nevinný hotel, byl ve skutečnosti důmyslným labyrintem propadlišť, slepých uliček, mučíren a tajných místností, za něž by se nemusel stydět ani Fantom opery. Kdo by však čekal napínavý thriller, v němž se zabiják za svitu svíčky plíží ztemnělými hotelovými chodbami, nedočká se. Místo hrůzu nahánějícího vyprávění zabírá většinu knihy popis Světové výstavy a líčení osudů jejích tvůrců, především architekta Daniela Burnhama.
Ačkoliv tak někdy bývá prezentován, Ďábel v Bílém městě není thrillerem, nýbrž beletrizovanou literaturou faktu. Autor líčí především přípravy veletrhu, zejména překážky, které se jeho autorům stavěly do cesty. Kapitoly, popisující Holmesův příběh, tvoří vedlejší dějovou linku, která se s tou hlavní Burnhamovou nikdy zcela nepropojí. Očekávané napětí se tak nedostaví, pokud jej tedy ve vás nevyvolá otázka, jestli architekti stihnou všechny práce do slavnostního zahájení výstavy.
Nesuďme však příliš přísně. Audiokniha neobsahuje doslov, který by mnohým osvětlil způsob autorovy práce a jeho nakládání s fakty. Larson se totiž úzkostlivě držel citací dobových materiálů, které s puntičkářskou pečlivostí vyhledával v zaprášených archivech. Na rozdíl od klasických thrillerů, které se vyžívají v násilných scénách, nepřináší Ďábel v Bílém městě v kapitolách o Holmesovi nic než faktografická data o spáchaných zločinech a citace vrahových současníků, například blízkých obětí. Až na dvě vraždy, při nichž se za užití autorské licence pustil Larson do fabulování, nejsou zločiny popisovány, protože o přesném průběhu vražd nejsou žádné prameny, které by autor mohl citovat. Tím, že se Larson nesnaží o vlastní převyprávění příběhu, ale o sumarizaci doložitelných faktů a výpovědí, dokládá, že se opravdu nesnažil napsat thriller. Přijmeme-li naopak knihu spíše jako náhled pod pokličku tehdejší americké společnosti, do světa, který nenávratně zmizel v propasti času, pak může být použit jako jedinečný zdroj informací o tehdejší době.
Audioknižní verzi načetl pro vydavatelství Tympanum herec Miroslav Černý. Olomoucký rodák se zpočátku se záplavou detailů z příprav výstavy trochu pere, postupně se však i se svým strohým projevem dostává autorovi blíže. Jeho zvolené výrazové prostředky k literatuře faktu sedí. Třebaže čtení dobových jídelníčků nebo problematika zakládání výškových staveb nejspíše mezi jeho oblíbená témata nepatří, dokáže i tyto pasáže podat v posluchačsky stravitelné podobě. Doplňková orchestrální hudba je opulentně dramatická a až strašidelně laděná, čímž možná vyvolává v posluchači falešná očekávání. V opravdovém hororu by se ovšem vyjímala perfektně.
Chvílemi se zdá, že autor chtěl napsat knihu o Světové výstavě a pasáže týkající se sériového vraha do ní vpravil jen z marketingových důvodů. Pokud budete od Ďábla v Bílém městě očekávat napětí a detektivní pátrání, budete zklamáni. Jako vhled do života a způsobů práce architektů na monumentálních projektech před více než sto lety ale poslouží dobře. Nejvíce překvapí, že se toho za tu dobu zase tolik nezměnilo.
