Zatím jsme měli totiž co do činění s romány, byť pár z nich odkazovalo na historii a skutečná fakta. Zamarovského text je oproti nim výsostně historiografický. Ne snad, že by nás nedokázal vtáhnout do světa vlivných panovníků a událostí na pomezí mýtů a legend, nezachází však na cesty spisovatelské fabulace a ani nás nešetří, jde-li o množství jmen a letopočtů.
Asi těžko lze předpokládat, že by někdo se zájmem o historii neznal Dějiny psané Římem a mohl tak při poslechu narazit, naivně veden představou, že si poslechne něco ve stylu Sienkiewiczova Quo Vadis. Zamarovského kniha není sice nikterak co do počtu stran obsáhlá, koncentraci si ale žádá bez kompromisů. A o to více pak poslech audioknihy.
Velké štěstí, že se načtení chopil Pavel Soukup. Když odmyslím, jak moc se jeho příjemná, „vráskami životních zkušeností“ prodchnutá barva hlasu hodí k vyprávění o historii, zvláště té starověké, zůstává jeho nadprůměrná schopnost zacházet s tempem. Soukup nedeklamuje, jako by ani vlastně nečetl historiografickou práci, skutečně vypráví, přesto tak, abychom měli šanci vnímat. Abychom měli šanci pojmout podstatné, co do uší jde. Nebudu vám namlouvat, že jsem si při poslechu zvládal uchovat v mysli většinu faktů, že jsem párkrát poněkud nezabloudil, stále však přetrvávala moje potřeba poslouchat dál a dovídat se víc. Toto přičítám oběma pánům, Zamarovskému i Soukupovi.
Nemyslím si, že by se z Dějin psaných Římem stal v kontextu kolekce Mistři slova nějaký trhák, ostatně, na Zamarovského (bohužel) narazíte zejména v antikvariátech. Ti, co to s historií ale myslí o něco vážněji, by měli pro změnu zapomenout na všechny ty Vondrušky či Scarrowy a „naordinovat“ si méně napínavou a méně květnatou exkurzi do minulosti. Odvděčí se seriózním přístupem k historii, množstvím informací a díky zvukové verzi pak i ukázkou toho, jak se lze kvalitně vypořádat se čtením náročnějšího textu.
