Když se jedenáctiletý Greg Heffley loni ocitl na nové škole, ve které se to na chodbách většími a staršími kluky jen hemžilo, zažil si své. Všechny příhody a trampoty prvního školního roku svěřil deníčku, který dostal od mámy. Teď už je zase po prázdninách a Gregovi se rozhodně nechce vyprávět o tom, co během léta zažil. Nejradši by zapomněl hlavně na jednu konkrétní událost, o které naštěstí nikdo nemá ani tušení. Teda skoro nikdo. Ví o ní jeho starší brácha Rodrick, a v tom právě vězí ta potíž. Ať se Greg snaží jak chce, stejně to na něj všecko praskne…
Když se v anketě Audiokniha roku 2013 umístil Deník malého poseroutky na třetím místě v kategorii, bylo to pro mnohé příjemné překvapení. Šlo přitom o teprve první vydanou audioknihu od nakladatelství CooBoo. Druhý díl sice v dalším ročníku soutěže nefiguroval, přesto by neměl zůstat stranou pozornosti posluchačů. O načtení se opět postaral Václav Kopta, který si Grega užíval už v předešlém díle. Ani ve „dvojce“ neztratil nic ze svého umění poutavě vtáhnout posluchače do děje. Možná si při čtení představuje své vlastní rošťárny z dětství, ale ať už je to jakkoliv, do role malého uličníka, který se ne vždy zcela vlastní vinou dostává do potíží, se dokáže převtělit bravurně.
Trápení s mladším bráškou Mannym a především se starším Rodrickem je stěžejním motivem druhého dílu série. Rodrick má například svou kapelu, Wíbuschná Plýna, se kterou chce za každou cenu prorazit. Nutí Grega i zbytek rodiny, aby mu pomohli s nahráváním školní akce, na které kapela vystupuje, protože chce dát světu vědět o svém hudebním talentu. Nakonec se skutečně záznam jejich vystoupení stane internetovým hitem, ale z úplně jiného důvodu, jaký by Rodrick nečekal ani v tom nejhorším snu. Mladší Manny zase Grega trápí tím, že vykecá mámě všechno, co kdy Greg vyvedl.
Stopáž jednoho CD je tak akorát, aby měl příběh spád a držel kompaktně pohromadě. Oproti papírové podobě je posluchač ochuzen o nápodobu Gregova písma, kterou je kniha psána, bohatě to však vynahrazuje hlasová práce Václava Kopty. V některých pasážích podbarvují čtení různé hudební motivy, které zabraňují tomu, aby se vyprávění stalo monotónním, i když to je při nadšeném interpretově projevu zbytečná obava.
I když audiokniha osloví převážně posluchače okolo deseti let, lze ji určitě doporučit i těm o trochu mladším nebo naopak starším, každý si v příběhu najde to své. Moderní jazyk přibližuje poslech současné generaci teenagerů, takže se snad pro Deník malého poseroutky 2 dá použít jediné shrnující slovo – cool. Zápletka i způsob vyprávění zkrátka můžou mladší posluchače oslovit a přivést je tak k poslechu audioknih i jiných autorů. Pokud tedy váháte, zda by vaše děti audioknihy bavily, může být právě tohle čtení tím pravým starterem.
