Zatím je na trhu pět titulů série, a protože se nahrávky k posluchačům dostávají s ročními rozestupy, je mezi nimi znát určitý vývoj.
Než se pustíme do shrnutí zvukové podoby Deníků, zastavme se krátce u předlohy. Zápisky nejprve obsahují drobné epizody, které na sebe tu a tam navazují a reflektují více měsíců najednou. V následujících knihách se časové období zkracuje a příběhy jsou podrobněji rozpracovány. Ve zmíněných pěti dílech však nejde o účelné prodlužování námětu, jak se často autorům stává, Jeff Kinney pokaždé přichází s originálními nápady.
To, co mají všechny audioknihy společné, je tvůrčí tým, který se skládá především z režiséra Jana Jiráně, interpreta Václava Kopty a hudebního skladatele Petera Bindera. V prvním dílu se propojení auditivních složek ještě hledá. Václav Kopta si od začátku počíná v přednesu jistě, po klučičím způsobu mluví zbrkle, ve větách záměrně zdůrazňuje slova, která by dospělý sdělil bez přehánění, častěji se nadechuje, v hlase je slyšet vzdor vůči autoritám. Jeho projev je ale zpomalený, jakoby se herec na přetavení textu do řeči příliš soustředil. S přibývajícími natáčecími frekvencemi se Kopta s Gregem sžívá, pronášené myšlenky nabývají na rychlosti, lehkosti a přirozenosti.
Hudba se objevuje ve více rovinách. Schválně od sebe striktně neodděluje dny – takový způsob by byl příliš mechanický, naopak slouží jako interpunkce za skončenou příhodou a také jako ironizující prvek na vyjádření vtipu. To, co považuji za diskutabilní je podbarvení skladeb pod mluvené slovo. Melodie navozují atmosféru prostředí – za všechny uveďme kostel, doprovázejí hrdiny při útěku. Hlavně na počátku série se ale skladby ve velké míře objevují na náhodných místech. Takové zapojení působí jako určité schéma ve smyslu „už delší dobu nic nehrálo, měla by zaznít skladba“. Postupně podkresů ubývá a i když v poslední části uvedené schéma zcela nezmizelo, stávají se více funkčními.
Výrazným rukopisem režiséra Jana Jiráně je práce se zvukovými efekty. Podobně jako hudba i ruchy tvoří přechody mezi jednotlivými úseky a zároveň přenášejí fantazii školním zvonkem do třídy, hrou s míčem na hřiště či motorem do auta. Důležitá je rovněž souhra s odhlučněným studiem a echem – echo spolu s hlasem v přímých řečech vytváří velkou místnost.
I přes určité výhrady si jednička Deníku malého poseroutky plným právem vysloužila místo na stupních vítězů v anketě Audiokniha roku 2013 v kategorii Nejlepší audiokniha pro děti a mládež. Od té doby se provedení ostatních pokračování ještě podstatně zlepšilo. Snad se i letos k nám od vydavatelství Cooboo dostanou šesté Gregovy zápisky.
