Vyhledat

první webový magazín o audioknihách

Citlivě o citech

Dešťová hůl
Dešťová hůl

Jiří Hájíček nemusí sklízet literární ocenění, aby se o něm psalo, aby se jeho dílo četlo a aby přetrvalo. V každém svém počinu potvrzuje svůj osobitý rukopis a interpretaci všednosti – a Dešťová hůl je v tomto ohledu nejkompaktnější.

Náhled na svět, který kolem nás plyne, čas, co protéká, a na který máme jaksi moc malý vliv, abychom se cítili jako dramatické postavy velkých příběhů – i tohle mě při čtení napadalo coby neúplná definice Hájíčkova stylu. Ten sám o sobě vlastně nevykazuje žádné prvoplánově nápadité zacházení s jazykem. Vlastně bychom mu to, stejně jako jiným tuzemským literátům, mohli vyčítat. Copak se snad i Dešťová hůl (možná právě ona) hodlá spokojit s málem? Prostým kladením slov do vět, absencí hledání hravosti, přívlastků a emocí, které vznikají z tlukotu slabik o sebe navzájem?

Ano, taková kritika není nemístná, své opodstatnění si i u Hájíčka může najít. Jeho stylistika je přísně jednoduchá, leč funkční. A stačí vykročit mimo literaturu, do světa architektury, aby nám vytanul na mysli funkcionalismus, který i po desítkách let dokáže fascinovat svou čistotou a neutuchající emocionalitou, ukrytou pod pláštěm přísné geometrie a absence kudrlinek. Stejně tak Hájíčkova literatura v prvním plánu na sebe nijak neupozorňuje. Zříká se ornamentů, vzdává se touhy po volání. Sotva šeptá. I v šepotu je moc snadno rozpoznatelných pocitů. Hájíček o nich píše, popisuje je, vykládá, ale prostě, stroze, dává prostor, aby emoce vznikla jinde – mimo text samotný, tedy v nás. (Nabízí se srovnání s přístupem francouzského režiséra Bressona, který přesně o toto usiloval při vedení herců, kteří byli „jen“ loutkami bez emocí.)
 

Pokud se zadaří, tak emoce mimo text vznikne – a dokáže být o to silnější, protože je víc naše. A jestli něco dělá z Dešťové hole silný zážitek, pak bravurně uchopená jednoduchost vyprávění. Vyprávění příběhu, který se možná stal, možná se stane (v jistých obměnách) i řadě čtenářů. Je natolik obyčejný, až vtahuje – a chvílemi bolí…

banner 1200x150

Převést literaturu Jiřího Hájíčka mimo jeho svět slov z výše uvedeného textu znamená riziko. Riziko posunu, další interpretace, která může škodit. Filmová adaptace Zlodějů zelených koní se očividně moc nepovedla. Co tedy „pouhé“ načtení literatury? V režii Hynka Pekárka se interpretace zhostil Martin Pechlát, jehož posazení hlasu je pro Dešťovou hůl přímo ideální. Dynamika jeho projevu souzní s náladou románu (a především tedy hlavního hrdiny), přesto si neodpustím poznámku, že by intonací mohl o něco více uhlídat, aby do čtení nedal tolik emocí, kolik se ve finální podobě audioknihy objevilo. Ne snad, že by byly nemístné – objevují se přesně tam, kde mají, jenže, jak jsem již uvedl, Hájíčkova próza je nejsilnější tam, kde oku dominuje strohost a emoce se vyplavují v naší mysli (a dost možná spíše se zpožděním). Je otázkou, zda něco takového lze přenést do zvukové podoby knihy, aniž by se pak interpret nepotýkal s výtkami, že se chová jako bezcitný robot. Kdoví. Zkrátka jen je třeba s takovým, naštěstí ne tak výrazným, posunem od poetiky Jiřího Hájíčka počítat.

Datum: 

Autor recenze: 

Audiokniha recenze: 

Audioknihy ze stejného žánru

Nadčasový epistolární román vychází v novém moderním zpracování jako audiokniha, na níž se podílelo hned šest herců. Kontroverzní příběh odkrývá pozadí milostných strategií, o nichž si dopisují požitkářští aristokraté markýza de Merteuil a vikomt de Valmont, kteří pro své potěšení a radost z moci manipulují city ostatních. Krutá hra s láskou a vášní však má…
I patnáct let poté, co hrdinka Příběhu služebnice Fredova uprchla z Republiky Gileád, trvá na území Nové Anglie krutovláda založená na zotročení zdravých žen schopných rodit děti. Stav prohnilého režimu nám nyní střídavě přibližuje trojice mluvčích, jejichž postoje si nemohou být vzdálenější.
Loučení má mnoho tváří. Loučíme se s mrtvými – s rodiči, sourozenci, s milovanou ženou. Loučíme se s přáteli, známými, kolegy. Pomůže, je-li člověk přítomen umírání? Víme, že se s blízkým člověkem máme rozloučit. Ale tohle vědomí ještě samo o sobě není rozloučením. Rozloučení zařídí jen čas.
Prý je to příznak doby a taky se tomu říká syndrom Sexu ve městě. Ženy a muži, kteří se nikterak neženou do společného života, o svatbě ani potomcích ani nemluvě. A vlastně ani ten vztah, natožpak dlouhodobější, není dost možná to, co hledají. Vědí alespoň protagonisté povídek jedněch z nejpopulárnějších českých autorů, co by vlastně…

Dále od recenzenta

Vydavatelství Walker & Volf si snad ani nemohlo vybrat lépe, aby udělalo radost tak velkému množství fanoušků sci-fi literatury. Hvězdná pěchota má status kultu a ani v nejmenším si nezaslouží být, byť bohužel přebal audioknihy tomu nenasvědčuje, jen tak zařazena mezi většinu produkce tohoto žánru.
Tomáš Sedláček se proslavil objemnou a objevnou Ekonomií dobra a zla, vedle této ucelené práce však pravidelně publikuje krátké komentáře, úvahy a eseje. Ty nashromáždil do sborníku, patrně prvního z řady, nazvaném Druhá derivace touhy. I pro ni je typické mezioborové nahlížení na ekonomii a na lidskou společnost.
Novinku Salmana Rushdieho provázela velká očekávání. Mělo jít o první jeho román, který více reaguje na aktuální („trumpovskou“) Ameriku a problémy, které naši společnost doprovázejí. Zlatý dům může, jak ústřední premisou, nebo dokonce i grafickým přebalem, vytvořit zdání něčeho průzračného a jasného. Ale parcela, na níž stojí, je mnohem složitější.
Moderní historie bez pochyby neustále vstupuje do aktuálního dění. Že se z ní neumíme poučit ukazuje Snyder ve svém díle Tyranie: 20 lekcích z 20. století. A že zruční ideologové naopak s osvědčenými postupy umí zacházet bravurně dokáže historik ve svém dalším textu, Cesta k nesvobodě.

Další lákavé recenze

Symfonie s úderem kotlů
Recenze

Nemuzikální akvarista

Audioknižních detektivek se Sherlockem Holmesem existuje celá řada a nemálo z nich je k dispozici i ke koupi na audioknižním trhu. Jedná se o příběhy ...
Číst dál →
Povídky a příběhy
Recenze

Pocta Josefu Somrovi

Čerstvý držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, pan Josef Somr, slaví 15. dubna 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho jméno je zárukou té nejvyšší ...
Číst dál →
Svědkyně ohně
Recenze

Poctivé drámo

Severská detektivka je v současnosti světovým fenoménem a ani čeští čtenáři nezůstávají o nic ošizeni. Zatímco před revolucí a v 90. letech jsme mohli poznat ...
Číst dál →
Dvanáct nejznámějších povídek
Recenze

Podivné experimenty Edgara Allana Poea

Do kin právě přichází snímek Podivný experiment, který, stejně jako o dva roky dříve Havran, převádí na filmové plátno povídky, které napsal mistr napětí Edgar ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Dešťová hůl
Správce pozemků Zbyněk se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl s majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, do míst svého dětství a dospívání, a téměř detektivně se zaplete do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a mapami, nad nimiž si vysnívá osudy vepsané na zakreslená území. Pro někoho představují užitečně investované peníze a pro jiného znamenají celý život i s dědictvím předchozích generací. Román oceňovaného českého spisovatele Jiřího Hájíčka, který se stal Knihou roku 2016 v anketě Lidových novin, vychází jako audiokniha Dešťová hůl v podání Martina Pechláta.
Přejít nahoru