Bylo to způsobeno především příjemnou interpretací, ale hlavně se na trhu s mluveným slovem do té doby texty z této knihy příliš neobjevovaly. Existovala sice celá řada audiozpracování, nicméně na gramofonových deskách si lidé mohli tehdy pořídit pouze Psí pohádku v podání Júlie Charvátové a tři rozhlasové dramatizace. Během následujících let různá audioknižní vydavatelství začala po této knížce sahat častěji a tak vznikla celá řada rozmanitých nahrávek. Zatím poslední z nich je druhý výběr opět od AudioStory, které ho vydalo na zvukovém nosiči v koprodukci s Vyšehradem.
Tak, jak tomu bylo u prvního dílu, i zde je hned na první pohled vidět pečlivá dramaturgická ruka Jindřišky Novákové. Texty jsou seskládány tak, aby se střídaly delší s kratšími a zároveň aby na sebe tematicky navazovaly. Karlův bratr Josef Čapek už v jiné knížce dal psa s kočičkou dohromady, a tak si můžeme nejprve poslechnout právě kočičí a psí pohádku a po nich po sobě jdoucí pohádky loupežnické.
Nebylo by to ovšem AudioStory, kdyby si ke spolupráci nepozvalo vynikajícího interpreta. Tentokrát se jím stal Arnošt Goldflam, který se dokázal zcela vcítit do předčítaného textu. Do svého hlasu promítl humor, nadhled, poetiku, modernost a lidovou moudrost, tedy přesně to, co pohádky bratří Čapků obsahují. Pozadu nezůstává ani veselá syntetická hudba Jaromíra Klempíře. Posluchači určitě ocení i loupežnický Goldflamův sborový zpěv.
Všechny čtyři pohádky se už v minulosti na CD objevily. V roce 1998 to byl příběh psa Voříška v podání Josefa Somra. Ten vyšel spolu s Dášeňkou v edici Království pohádek jako příloha časopisu Méďa Pusík. Tato nahrávka by sice mohla AudioStory směle konkurovat, jenže CD už není v prodeji.
Voříškovi se v novinových stáncích zřejmě líbilo, protože do nich zavítal ještě dvakrát. Poprvé v roce 2009 na zvukovém nosiči od České multimediální společnosti společně s kočičí a druhou loupežnickou pohádkou a podruhé v roce 2011 v interpretaci Zity Morávkové. Ani jedna z těchto nahrávek se nemůže AudioStory vyrovnat – Česká multimediální společnost nezvolila příliš dobré interprety a ve druhém případě byla paní Morávková zaznamenána ve špatné zvukové kvalitě a poslech doslova ruší všudypřítomná hudba.
Tlustého pradědečka a Lotranda ještě najdeme u Supraphonu v interpretaci Jiřího Krampola, který ale svým hrubým projevem pohádkám spíš uškodil. Jediným světlým momentem této nahrávky je loupežnická píseň v podání Petra Třebického, Petra Šplíchala a Tomáše Pergla.
Jak je z tohoto porovnání zřejmé, ten, kdo si koupí druhý výběr Devatera pohádek od AudioStory, rozhodně neprohloupí!
