Přemysl Krejčík vystavěl fikční svět pospojovaný z osobností, které za protektorátu Čechy a Morava existovaly, ale měly docela jinou životní dráhu a úlohu, a postav, které zcela vykonstruoval. Nejedná se tedy o fikci toho druhu, jaký známe z Otčiny (Vaterland) Roberta Harrise či Muže z vysokého zámku Phillipa K. Dicka, kdy si autor pohrává s variantou skutečnosti, která by se odvíjela od nějakého bodu naprosto jinak. Hravé manipulace s reálnými fakty a protagonisty mohou lehce připomínat Křesadlův groteskní román Fuga trium. Především je však kniha poctou československým výsadkářům a je proto vsazena do roku 1942. Navíc jsou zde ale jednotky MM vedle jednotek SS, tedy podivuhodné válečné stroje inspirované Čapkovými roboty a legendárním Golemem. Děj také mimo jiné určitým způsobem rehabilituje postavu prezidenta Emila Háchy.
Jako interpreta tohoto dieselpunkového literárního díla zvolilo vydavatelství Čti mi! Vojtěcha Hamerského. Zatímco autor se nebál jakékoliv fabulace, narátor svým projevem zůstal spíše při zemi a při vyprávění mimořádně dramatických scén, přestřelek a nebezpečných situací si ponechává plynulý tón na přibližně stejné úrovni. Určitou excitaci však zaslechneme, zejména při scéně mučení jednoho z hrdinů nacisty, při němž muž zasípe svůj poslední vtip: „Rád ti budu líbat ruce… až mi ty políbíš… pr*el.“
Lehce groteskní charakter literární látky mísený s vážností despotismu za protektorátu Vojtěch Hamerský interpretuje dutým, kovovým stylem. Je pozitivní, že si nehodlá z nacismu dělat legraci ani citově vydírat tlakem k dojetí, nicméně výsledek by někdo mohl považovat za plochý. Při kontrolním poslechu navíc v jednom případě uniklo opakování jedné věty. Nahrávku doplňuje i hudební složka. Fiktivní hudební žánr dieseljazz hraný v tančírně U přejetý kočky zaznívá v intermezzech a je pojatý jako rozpustilý instrumentální swing.
Čokoláda pro wehrmacht je samozřejmě mnohem zábavnější pro ty posluchače, kteří se dobře vyznají v reáliích týkajících se například postavy Reinharda Heydricha, výsadků parašutistů vycvičených v Británii a obecně nacistické historie. Už jenom samotný název je srozumitelnější všem, kdo jsou obeznámeni s obsahem knihy Totální rauš – Drogy ve třetí říši Normana Ohlera. Z ní je patrné, že pervitin prosakoval celou nacistickou érou jako společník (a pomocník) běžných občanů a jako příměs byl skutečně přidáván do všeho, i do oné titulní čokolády.
