Byla by ale velká chyba vnímat Digitální minimalismus, jehož audioverzi nyní vydal Jan Melvil Publishing, jako jednu z těch módních příruček.
Kdo zná autorovy předchozí texty, zejména pak tematicky v mnohém blízkou Hlubokou práci, ví, že Cal Newport vše usazuje do promyšlené struktury, která má podhoubí v celé řádce studií. Ač nabízí konkrétní východiska a postupy, je i Digitální minimalismus více odborným textem, nežli nějakou self-help publikací. To se svým způsobem odráží i na jazyku – Newport je místy akademičtější, než bychom si přáli, přitom ale stále autentický a věrohodný. Ubránil se povrchnosti a z každé kapitoly i odstavce je poznat, že to myslí vážně (a dobře). A že je mu cizí jakékoliv prvoplánové a černobílé souzení technologií.
Newport kupříkladu neříká, od které sítě se máte odstřihnout, či jak často na ni (ne)chodit. Netvrdí, že je ta či ona aplikace ve vašem smartphonu lepší, ani že je telefon jako takový zlem. Na své vlastní zkušenosti pouze ukazuje, co dělá pro to, aby měl čas na svůj skutečný růst a na blízké. Zjistil, co mu která služba přináší, ale také, jak tu, u níž se rozhodl zůstat, používat.
Člověk by mohl z nejrůznějších blogů a jiných příruček nabýt dojmu, že cílem (digitálního) minimalismu je postupně něco odstřihávat a ubírat na úkor životního stylu. Jde ale o nepochopení, před kterým Newport varuje. Cílem není vzdát se něčeho, jen proto, že to je proti smyslu jednoduchosti. Stále je třeba brát ohled na sebe sama – na to, co je pro vás prospěšné. A jak to používat, abyste cítili, že to máte pod kontrolou. Minimalismus není poustevnictví, ale výzva k přeuspořádání „věcí”. Některé zahodíte, některé jen dáte na jiné místo a budete jim věnovat méně času. Jiným naopak budete oddáni plněji.
Když už byla řeč o autorově stylu psaní, věnujme pozornost i hlasové interpretaci. Té se – vůbec poprvé – zhostil Martin Veselý a nutno podotknout, že odráží samotného Newporta takřka kongeniálně. Nejde pouze o hlas, jeho zabarvení a „stáří“, který nám samotného autora přibližuje. Stejně jako text, i Veselý přednáší a sděluje o poznání víc, než vtahuje a akcentuje. Neplatí to paušálně, ale jak pro Newporta, tak i pro zvukové zpracování je zkrátka typičtější strohost. Neznamená to však, že by předložené informace samy o sobě nebyly poutavé, nebo – v případě zvukové verze knihy – vykazovala interpretace nedostatky. Jan Melvil Publishing s nahrávkami už dlouho nešlápl vedle, a nestalo se tak ani v případě Digitálního minimalismu.
Stejně jako lze všem doporučit Newportovu knihu Hlubokou práci, neměla by bez povšimnutí zůstat ani tato novinka. Digitální minimalismus není kniha příliš náročná, ale umí jít do hloubky, k jádru tématu. Nepoučuje, nevyvyšuje se, nedává laciné a jednoduché tipy. A coby audiokniha se v porovnání s Hlubokou prací i více povedla.
