Oba autoři, z nichž jeden je klinický neuropsycholog působící na univerzitě George Washingtona a ve washingtonské dětské nemocnici, a druhý je zakladatelem významného doučovacího centra PrepMatters ve Washingtonu, sice staví svou premisu zdravého dítěte na schopnosti rodiče mu dát prostor, ale mají daleko od tezí, které anarchii zaměňují za svobodu rozhodování. Volná výchova způsobila docela paseku a není jednoduché vysvětlit, v čem jsou Stixrud a Johnson jiní. A že svoboda v jejich případě rozhodně nezapomíná na odpovědnost.
Vlastní pohon nemá za cíl kráčet směrem k ne-rodičovství, ale zohledňuje potřebu každého dítěte (a de facto každého z nás, jsme-li alespoň trochu soběstační a mentálně vyspělí) dokázat se rozhodovat i sám za sebe. Mít příležitost nabýt prostor, v němž existují varianty, byť předložené rodiči, z nichž si lze vybrat na základě vlastního uvážení. Se všemi riziky, které se s takovým přístupem výchovy pojí, ale také se všemi výhodami, které následně z budování důvěry v dítě rostou.
Podstatné pro celý text je, že autoři se neopírají jen o své domněnky či zkušenosti, ale i o výzkumy a studie, zpracovávající fungování dětského (potažmo lidského) mozku. Velký prostor zde mají skvělým způsobem odvyprávěné popisy našich myšlenkových pochodů, dětské uvažování se napojuje na kontext behaviorální psychologie. Odborná rovina, která zastřešuje každou z kapitol, respektive každou z tezí, de facto rad, posouvá poslech na jinou čtenářskou úroveň. Samozřejmě, že budete muset být pozornější – i přes schopnost komunikovat se čtenářem pokud možno polopaticky, nezapřou v sobě autoři vědecké pracovníky. Hezky to jde například vidět v kapitole věnované spánku: můžete si vzpomenout na jinou audioknihu Proč spíme – i Stixrud a Johnson z této knihy (a různých dalších studií) čerpají a není nijak poznat, že by téma zjednodušili, vypreparovali jen to, co jim bude vhodné. Obdobně se to má s technikami mindfulness, s koncentrací, schopnostmi se rozhodovat nebo naopak se nechat ovládat emocemi. Každé z těchto témat nejenže velmi úzce souvisí s „chodem dítěte“, ale i s odborným poznáním sebe sama, s vlastními bio/neuro-procesy.
Velká přednost audioknihy spočívá v dobře strukturovaném textu, který posluchače provádí výchovou dítěte ne po časové ose (od batolete po teenagera), nýbrž prostřednictvím nejrůznějších kolizí, problémů, posunů, které během svého rodičovství dospělák řeší, resp. které během svého dne, týdne, roku a života řeší dítě. Při poslechu vás mnohdy asi napadne, že výchozí podněty nemusíte napojovat pouze na východu potomka, naopak – velmi užitečné budou i pro poznání sebe sama, partnerů či kolegů. Dítě na vlastní pohon překračuje to, co v anotaci slibuje. Je to kniha, která posune vaše vnímání, i kdyby jen o kousek. Pro zdravý rozvoj společnosti může sehrát pozitivní roli, aniž by na to nějak halasně upozorňovala.
Načetl ji, jak už je u Jan Melvil Publishing zvykem, Borek Kapitančik. Ani tentokrát vůči jeho interpretaci nelze mít výhrady. Nyní, například v porovnání s Kahnemanovým náročným textem Myšlení, rychlé a pomalé, měl snazší práci – Dítě na vlastní pohon obsahuje vysvětlení složitých pochodů vpravdě srozumitelným jazykem, navíc se zde objevuje celá řada konkrétních situací z praxe, a tedy dílčích příhod/příběhů. Poslech proto hezky plyne. Co vám jej dost možná bude „narušovat“, to budou konce jednotlivých kapitol, neboť sem vždy umístili autoři soupis doporučení, které skutečně lze na základě dané kapitoly uplatnit hned. Díky těmto bonusům předkládá kniha ještě hmatatelnější a lépe uskutečnitelné cíle, neboť právě díky nim můžete začít se změnou, byť zdánlivě drobnou, okamžitě.
