Elon Musk, Jeff Bezos, Richard Branson a Paul Allen – čtyři jména, které spojuje hned několik věcí. Kupříkladu velké jmění, jehož část se rozhodli investovat do společností specializujících se na (komerční) lety do vesmíru. A také to, že o nich americký novinář Christian Davenport napsal knihu.
Vesmírní baroni, mimochodem těšící se velmi dobrému hodnocení na mezinárodní čtenářské platformě Goodreads (z 5 možných bodů mají 4,16), vycházejí nyní i ve zvukovém zpracování. Je to dobře – dost možná se tak neutuchající (a vlastně až jaksi bezbřehé) sny čtveřice boháčů dostanou k širšímu publiku. A ne, nemusíte nutně noc co noc koukat na hvězdnou oblohu, aby vás Davenportovo vyprávění fascinovalo. Jeho Vesmírní baroni totiž nepředstavují pouze pečlivě vystavěnou procházku po údolí objevování vesmíru, ale odrážejí stejně dobře i mentalitu těch, pro něž „to není možné“ neplatí. Posouvání hranic prochází kapitolami skrz naskrz.
Důvod, proč knihu pozitivně hodnotit, spočívá nejen v samotném tématu (pakliže vás zajímá), ale především ve způsobu jeho uchopení. Autor nezapře své profesní zkušenosti, a tak jeho obsáhlý exkurz připomíná více vpravdě vyčerpávající (v tom dobrém slova smyslu) reportáž. Fakty sice nešetří, ale ví, jak je dávat do kontextu – abychom se neztráceli – a jak je obohacovat o lidský rozměr zúčastněných postav. A o emoce. Možná by si mohl vybrat postupné seznamování s tou kterou společností, a ano, asi by to bylo přehlednější, nicméně Christian Davenport kráčí postupně, chronologicky, i za cenu neustálého přesouvání se z místa na místo, z osobnosti na osobnosti, z jedné na druhou strategii. A asi mu ani tak nejde o zachycení toho, kterak šel čas (a vývoj), jako spíše o neustálou konfrontaci. A v neposlední řadě se probíráme vzlety a pády, jako bychom spíše četli dobře budovaný sci-fi román.
K výše uvedenému si v rámci audioknihy ale připočtěte i kongeniálně vedenou hlasovou interpretaci Aleše Procházky. Ten tentokrát – což možná vlastně překvapí – ubírá na dramatičnosti. Jeho práce s hlasem, rytmizací mnohem více ctí literaturu faktu, než aby akcentovala emoce, které neustále skrze „stránky“ probublávají. Tam, kde v případě knihy Nestárnoucí mozek byl Procházka spíše hercem, nyní funguje jako vypravěč. Vypravěč, který ví, že to, o čem mluví, je dostatečně fascinující samo o sobě, a tak se může co do řečových gest a intonace držet zpátky.
Překvapivě střídmá je i zvuková stránka knihy – žádné melodie, jen občasné jingly, které dávají tušit, že jsme svědky něčeho velkého, napínavého, ale nechtějí nás od poslechu textu příliš oddalovat. Obojí, zvukový podkres i Procházkův projev, tak Vesmírným baronům mimořádně pomáhá. Takže nejen Davenportova kniha, ale i česká audiokniha se povedla. Jen je třeba brát v potaz, že příběh, do něhož se pustíte, nemá ještě konec.
