Hlavního hrdinu příběhu, průvodce turistů Anthonyho Cadea, zastihujeme v jižní Africe, kde přijme nezávisle na sobě dva úkoly: doručit do konkrétního data rukopis pamětí bývalého herzoslovenského (!) předsedy vlády hraběte Stypliče londýnskému vydavateli a vrátit v Anglii dopisy, které kdysi napsala Virginia Revelová a které dnes slouží k jejímu vydírání.
Na tomto půdorysu vystavěla Christie napřed něco, co by se snad dalo označit za dobrodružný román se špionážními prvky. Tento děj jí následně poslouží jako pozadí hlavní detektivní linky, která se odehraje na starém venkovském sídle a jejíž atmosféra ani konstrukce nijak nevybočují ze zavedených pořádků tehdejší žánrové tvorby – podobné detektivky v té době napsali třeba Michal Innes (Hamlete, pomsta!) nebo Margery Allinghamová (Vražda v Black Dudley nebo Záhada kalichu rodiny Gyrthů). Přes veškerou úctu k ostatním autorům však Christie dokazuje, proč je pokládána za spisovatelku, která žánrovou tvorbu dokáže překračovat, případně jí přinejmenším dodat jistou literární kvalitu.
Jak jsme již řekli, Tajemství Chimneys stojí mimo hlavní autorčiny série: vystupuje zde inspektor Battle, jehož uvážlivostí a přirozenou inteligencí jako by Christie před svými čtenáři rehabilitovala postavu profesionálního policisty. Ta u ní totiž jindy slouží převážně jako jednoduché zrcadlo, které multiplikuje geniální intelekty Hercula Poirota a slečny Marplové (poněkud paradoxně se tak látka románu ocitla v hledáčku tvůrců oblíbeného televizního seriálu Slečna Marplová, kde ve velmi zjednodušené podobě tvoří náplň druhého dílu páté série). Postava příslušníka Scotland Yardu Battlea se následně objevuje ještě ve čtyřech dalších románech včetně Nulté hodiny, jedné z nejlepších a v jistém smyslu i nejhlubších autorčiných knih.
Zajímavý je osud divadelní adaptace románu. Tu stvořila sama Agatha Christie, a to v roce 1931 pro londýnský Embassy Theatre, kde byla o rok dříve uvedena její Černá káva (u nás známá třeba z velmi dobrého zvukového zpracování Audiotéky). K premiéře Chimneys však tehdy nedošlo, a tak byla hra poprvé uvedena až v roce 2003 v kanadském Calgary, v Británii až o další tři roky později. Každopádně divadelní verze ukazuje na dobrý dramatický potenciál látky, který se pak naplno projevuje v audio verzi knihy.
Její interpret Petr Kubes disponuje dostatečně zajímavým hlasovým fondem i výtečnou technikou, takže jeho audio-výkony jsou vynikající, ať už pocházejí z ranku rozhlasového herectví (vynikající byl třeba jeho výkon ve zvukovém zpracování původně divadelní hry talentovaného Ondřeje Novotného Kolaps, které bychom rozhodně doporučili Radioservisu k vydání na audioknižní trh), nebo klasických audioknih, jichž načetl zhruba tucet v žánrovém rozkročení od literatury faktu a publicistiky přes dystopii až po několik detektivek.
Tentokrát narazil na předlohu, která i přes svůj oddychový ráz patři pro herce k těm nejnáročnějším: množství postav, místy až nepřehledné dialogy, častokrát složitě popsané prostředí dokonce s tajnými chodbami nebo několik vedlejších dějových linek jsou důvodem, proč se v textu dokáže místy ztratit nejeden čtenář. Pod vedením režiséra a zároveň mistra zvuku Jiřího Pochvalovského, který především působí v brněnském Národním divadle, zdolává Kubes úskalí předlohy víc než se ctí. K pečlivé výslovnosti a vpravdě lahůdkovým ukázkám skvělých i zábavných hereckých technik přidává právě i výtečnou orientaci v textu, kterou povětšinou dokáže umožnit i posluchači. A ještě jednou: v tomhle případě to není zrovna snadný úkol. Nahrávka je opatřena decentním hudebním doprovodem, a jelikož vznikla ve studiu Soundguru, je technicky bezvadná. Tympanum si proto může odčárkovat další parádní titul.
