Na rozdíl od Zrzečky, jméno jejího autora Josefa Zemana možná každému známé nebude. Ostatně autor kromě dvou příběhů o veverce Zrzečce publikoval jen jedinou další knihu, ani o jeho životě toho příliš známo není. Narodil se 1891, zemřel roku 1954 a během života získal inženýrský titul, tím obecně známá fakta více méně končí.
Hlavní ovšem je, že po sobě zanechal nesmazatelné dílko, které se proslavilo mimo jiné i díky loutkové hře a bylo také na konci šedesátých let zpracováno jako – dnes již nepříliš známý – televizní večerníček.
V audiální podobě se Dobrodružství veverky Zrzečky nyní objevuje již potřetí – poprvé jej svižným tempem načetl legendární herec Karel Höger, podruhé se materiálu ujal neméně věhlasný Ladislav Mrkvička, jehož interpretace stejného textu má o deset minut delší stopáž, což v případě takto krátkého textu znamená plnou třetinu Högerova podání. Obě archivní nahrávky vydal v digitální podobě roku 2013 Radioservis.
Co se délky stopáže týká, nejkratší verzi (byť jde o nezkrácenou četbu) první Zemanovy pohádky načetla v letošním roce Naďa Konvalinková, jejíž Dobrodružství veverky Zrzečky trvá necelých čtyřiadvacet minut, přesto nezní nijak uspěchaně. Celková nahrávka, kterou připravilo vydavatelství Tympanum, ovšem trvá přes padesát minut. A to právě díky druhému příběhu, kterým je nahrávka doplněna. Aktuální audiokniha Dobrodružství veverky Zrzečky tedy neobsahuje pouze titulní pohádku Dobrodružství veverky Zrzečky ale také druhé Zemanovo vyprávění, konkrétně knihu nazvanou Obětavá Zrzečka, která doposud audiálně dostupná nebyla. Osobně si dokonce myslím, že druhý z příběhů je lepší, to však ať si posoudí jednotlivé posluchačky a jednotliví posluchači sami.
Interpretku Naďu Konvalinkovou asi není třeba dlouze představovat. Zasloužilá herečka známá především dětskému publiku, má na kontě bezpočet divadelních, ale i televizních a rozhlasových rolí, v případě audioknih jako takových můžeme její angažmá počítat ve vyšších desítkách.
Obě pohádky o veverce Zrzečce čte Konvalinková svým zcela nezaměnitelným způsobem, který poslouchaly celé generace, a interpretce lze jen těžko něco vytýkat. Je to přesně ten příjemný a laskavý (dnes už i babičkovský) projev, na který jsme zvyklí a pro který má paní Konvalinková tak nezastupitelné místo v dětských srdcích i uších. Své dělá i práce s postavami, které interpretka odlišuje důsledně, nejen modulacemi hlasu, ale taktéž krásnou prací s emocemi, jimiž především přímé řeči zvířecích a hmyzích postav obou příběhů opravdu pestře hrají. Některé živočichy – kupříkladu konipáska ve druhé pohádce – přitom Konvalinková opravdu prožívá a z dnešního hlediska by některým mohlo připadat, že je přehrává. V tomto případě je to ovšem plus, protože interpretaci tím přidává na barevnosti a živelnosti, která příjemně kontrastuje se zmíněným laskavým projevem a ve výsledku ho vhodně doplňuje. Celkově je znát, že výběr, jakým způsobem Konvalinková pojme která stvoření, není náhodný a její hlas v sobě odráží ozvěny zvuků, jaké zvířata vydávají i ve skutečnosti, což malým i velkým posluchačům určitě dojde nejpozději ve chvíli, kdy se na scéně objeví kachna nebo ropucha.
Snad jediná chybka, pokud bychom se snažili nějakou najít, je občas – byť sotva slyšitelné – zakolísání ve výslovnosti, avšak jde o problém dosti nevýrazný a řídce se objevující, mám tedy pocit, že většina posluchačstva ho ani nepostřehne.
Hudba, audioknihu doprovázející, se omezuje na jednu poměrně příjemnou ale především veselou a hravou melodii. Ta se k nahrávce hodí nejen svou náladou, ale také jaksi retro vyzněním. Celkově jde o kvalitně připravený poslech, mezi jehož velké plusy navíc patří i první audioknižní zpracování Obětavé Zrzečky a je jen škoda, že přítomnost tohoto textu v nahrávce vydavatel neuvádí ani v anotaci, ani na coveru audioknihy či alespoň v názvu zvukové stopy.
