Kolik takových e-mailů každý z nás už omylem napsal či dostal. Virtuální svět však nabízí celou řadu příležitostí pro nečekaná setkání dvou neznámých lidí a mailování Lea s Emmi tím neskončí. Co asi může obsahovat jejich korespondence? Přerodí se psaní v patetické vyznávání lásky nebo se otevřou dveře pro navázání nových přátelství? A jak do hry vstoupí jistý Bernard? Je to další virtuální kamarád přidaný do kopie nebo snad dokonce patologicky žárlivý přítel Emmi?
Rakouský bestseller v e-mailech Daniela Glattauera byl přeložen do desítek jazyků a dočkal se i divadelní adaptace. Jak je ale možné jej převést do zvukového tvaru tak, aby zůstala zachována grafická podoba e-mailů, ukázala realizace rozhlasové četby na pokračování, vydaná Radioservisem v rámci letošní akce Audioknihy NAHLAS!
Lukáš Kopecký, kmenový slovesný režisér brněnského studia, si ke spolupráci přizval hned čtyři interprety a beze zbytku využil všech nabízejících se zvukových možností. Sarkastickou a temperamentní Emmi ztvárnila Jana Štvrtecká, mírně váhajícího Lea Martin Sláma, nervózně vyhlížejícím Bernardem byl Vladimír Hauser. Všichni tři zde jmenovaní dávají do postav patřičnou dávku prožitků a emocí, což by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Hlavní přidaná interpretační hodnota spočívá v brilantním a nápaditém zachování písemného stylu komunikace. E-maily tak dostávají v posluchačově fantazii konkrétní formu grafického znázornění zahrnující členění textů do jednotlivých odstavců, odsazení oslovení na začátku dopisu od dalšího textu i podpis odesílatele.
S tímto pojetím se však režisér nespokojil a text obohatil o další funkční prvky. Monitor zobrazující došlou poštu svěřil Jiřímu Valůškovi, který svým nezúčastněným přednesem značně přispěl k plasticitě celé nahrávky. Valůšek se totiž zhostil automatických odpovědí, čtení předmětů dopisů, pod nimiž je slyšet ťukání prstů do klávesnice, a informování časových intervalů mezi jednotlivými zprávami, ke kterým přispěl i nápaditě vkomponovaný klavírní doprovod. A protože se jedná o počítačový virtuální svět, nemůžou samozřejmě chybět ani elektronické ruchy emailového klienta.
Zvukové zpracování Glattauerova románu Dobrý proti severáku zcela správně více evokuje představu dramatického útvaru než běžné vícehlasé četby. Není divu, vždyť rozhlasová adaptace zdatně balancuje mezi oběma odlišnými formami a skrze důmyslné realizační provedení se může dostat i k posluchačům, kteří tento typ literatury příliš nevyhledávají.
