Tím je Cosmopolis, který loni vydal audioknihu Kavárna v Kodani a letos navázal nejnovějším románem ze série, tedy Domkem v Irsku. Interpretace se v obou případech ujala Veronika Lazorčáková, režie Zdeněk Rytíř. Byť mají knihy název nápadně stejného typu, jsou psány v totožném žánru a v obou případech je hlavní hrdinkou žena, která do titulního místa přicestuje z Anglie, aby se tam (neplánovaně) zamilovala, nejedná se o navazující pokračování, ale o různé příběhy se stejným konceptem, který autorka s různými obměnami opakuje, neboť v něm nalezla recept na úspěch. Posluchačkám a posluchačům tedy nic neunikne, vrhnou-li se po Kavárně v Kodani ihned na Domek v Irsku (či začnou-li rovnou druhou z audioknih), přestože v knižním vydání mají mezi oběma romány možnost přečíst ještě Pekárnu v Brooklynu, Cukrárnu v Paříži, Hotýlek na Islandu, Pláž v Chorvatsku, Čajovnu v Tokiu a Chatu ve Švýcarsku. Navíc se mohou těšit na – pro letošní rok ohlášený – Hrad ve Skotsku. Audio fanoušci „romantických útěků“ (jak se celá série poměrně přiléhavě jmenuje) si zatím musí vystačit pouze s knihou nejstarší (tedy Kavárnou v Kodani) a zrcadlově k ní s tou aktuálně nejnovější, tedy s Domkem v Irsku.
Příběh nabízí zhruba to, co by si většina čtenářstva pod pojmem současného romantického románu mohla představit. Hlavní hrdinkou je trochu zmatená a trochu sebejistá žena hledající v první řadě lásku, byť občas úsměvným a občas nešikovným způsobem. Přihrává jí však sám osud, a tak se vlastně ani nemusí příliš snažit, protože příběh si jí posouvá sám přesně tam, kde ji autorka potřebuje mít. Hrdinkou a vypravěčkou Domku v Irsku je britská právnička Hannah, která si jede odpočinout na šest týdnů do Irska, kde se také chystá navštěvovat elitní kuchařskou školu na venkově, avšak hned první večer v Dublinu se romanticky zaplete s místním mužem, archetypem současné červené knihovny. Situace se samozřejmě komplikuje, dramatizuje a nějakým způsobem vyvíjí, operuje s množstvím pestrých vztahů (nejen) hlavní postavy, které Caplinová zaplétá a rozplétá – tu konvenčněji, onde méně. Nezabíhejme však příliš do dějových a příběhových detailů.
V mnohém nepříliš nápaditá (a přinejlepším průměrné napsaná) romantická pohádka je plná klišé (jak příběhových, tak vyjadřovacích), nepravděpodobných dějů a často bohužel dosti hloupých scén, místy vpravdě stupidních dialogů a bedekrově idealizujících obrazů malebného Irska, které by čtenáři od zcestovalé autorky vlastně nejspíš nečekali. Navíc je román vyprávěn z perspektivy často otravně hloupé hlavní postavy, vystupující (a někdy se opravdu i projevující) jako inteligentní. Coby oddechová a nenáročná literatura na dlouhé večery však Domek v Irsku obstojí a své čtenářstvo/posluchačstvo uspokojí, v rámci žánru tedy funguje relativně obstojně.
Veronika Lazorčáková knihu interpretuje příjemně, pomalejší tempo její řeči rozhodně nenudí, naopak přidává na jistém pocitu klidu a dodává potřebný nádech neuspěchaného životního stylu a venkovské malebnosti. Nejen, že vystihuje estetiku románu, ale navíc paradoxně doplňuje náladu, o níž se autorka pokouší, občas však ne úplně úspěšně.
Hlas interpretky je velice libozvučný, skutečně dobře se poslouchá. Lazorčáková taktéž dobře pracuje s charaktery jednotlivých postav, s uvolněnými i vypjatějšími emocemi, s různými situacemi, ale také třeba s jemnou ironií nebo zmatením vypravěčky či s jistým druhem humoru na příslušných místech. Práce režie i interpretky je tedy zcela bezchybná a cílovou skupinu posluchačů a posluchaček určitě neurazí, ba právě naopak. Troufám si tvrdit, že audiální zpracování dělá z Domku v Irsku příjemný zážitek i pro část ze spektra publika, kterou by kniha v tištěné podobě nejspíš příliš nebavila.
K atmosféře přispívá i příjemná hudba, o kterou je audiokniha doplněna. Ta zní v tónech inspirovaných tradičním irským folkem, avšak s výrazně romantickým nádechem, což k prostředí románu sedí absolutně.
Setkáváme se tedy s více než povedeným zpracováním knihy nepřekračující žánrový průměr, byť dávající cílovému publiku přesně to, co očekává, a tak je to vlastně zcela v pořádku. Na druhou stranu, i v tomto druhu romantické prózy lze nalézt velké množství mnohem slabších a hůře napsaných děl, než je Domek v Irsku, a tak toužíte-li po oddechovém romantickém příběhu okořeněném o trochu atmosféry malebného Irska, nejnovější audio zpracování díla Julie Caplinové vám zpříjemní přinejmenším oněch jedenáct a půl hodiny, které jeho stopáž zabírá.
