Vyhledat

první webový magazín o audioknihách

Domovní schůze jako obraz světa

Vlastníci
Vlastníci

Divadelní hra Jiřího Havelky Společenstvo vlastníků má za sebou úspěšnou cestu. Na začátku byla premiéra v Divadle VOSTO5 v roce 2017, o dva roky později následoval film Vlastníci, který díky kvalitnímu scénáři a obsazení dal českému divákovi naději, že lze i dnes natočit dobrou komedii. V listopadu letošního roku dokonce překročila hra hranice republiky – Divadlo Andreje Bagára v Nitre ji inscenovalo v režii Matúše Bachynce. A letos vzniklo i nastudování auditivní. „Na svědomí“ ho má Audiotéka ve spolupráci se společností CinemArt.

Havelkova komedie, oceněná Cenou Marka Ravenhilla a Českým lvem za scénář, má velkou výhodu: její stavba je snadno přenositelná jak na jeviště, tak na filmové plátno i zvukový nosič. Proto nemuselo při této inscenaci dojít k větším úpravám textu, a přesto funguje.
 
Vlastníci na prostoru schůze sdružení vlastníků jednotek umožňují tisícům nešťastníků, kteří se kdy takových setkání museli účastnit, vzpomenout si na sousedy, kteří bez jakýchkoli znalostí, ale zato s pevným názorem blokovali a prodlužovali jednání. Recenzent může odpřisáhnout, že větu „za nás se žádný odměny výboru nedávaly“ a podobné perly slyšel i na jednáních vlastního SVJ. Hra však není jen čistou komedií – na pozadí domovní schůze ukazuje obecnější obraz současného světa kolem nás. Ať už jde o lidi, kteří hážou ostatním klacky pod nohy jen z prosté zlomyslnosti postavené na úroveň filozofie, nebo o ty, kteří dokáží s nepopsatelnou elegancí využít nastalého chaosu.
 
Zvukovou inscenaci režijně připravila Natália Deáková ve spolupráci s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou a zvukovým mistrem Petrem Kalábem. Pochválit lze již na úvod dobře provedený casting: Tereza Dočkalová jako paní Zahrádková, Taťjana Medvecká jako úřednice Roubíčková nebo Zuzana Kronerová coby paní Horváthová dokáží se svými postavami zcela souznít a přesvědčivě je podat.

 
Zoufalou a předem k záhubě odsouzenou obětí této tragikomedie je samozřejmě předsedkyně SVJ Zahrádková, kterou Tereza Dočkalová vybavila příjemným a trochu unaveným hlasem. Její úvodní snaha vést celou schůzi konstruktivně, „abychom se už konečně někam pohnuli“, musí samozřejmě narazit a my jen sledujeme, jak se její naděje a předsevzetí hroutí pod tíhou tisíce schválností. Dočkalová dokáže už v počátku hlasem naznačit, že to rozhodně není první schůze, které v této sestavě předsedá a že předchozí pokusy nebyly úspěšné. Občas se ještě pokusí vzepnout ke konstruktivnímu projevu, všechno však míří k nejhoršímu možnému konci. Taťjana Medvecká pak se svou ďábelsky stupňovanou pedanterií dokáže přivést k nepřístojnosti i naprostého flegmatika. Zuřivý animální primitivismus bývalých domovních důvěrnic, které se jen těžko smiřují s pádem do zasloužené bezvýznamnosti, výtečně předvádí Zuzana Kronerová. Její Horváthová je ubohá se vší tou pavlačovou ukřičeností, s umíněnou nevzdělaností, s níž neustále opakuje naučené sousloví „střet zájmů” i se zažitým rasismem a homofobií.
 
Obětí jejích útoků je pan Polański, Polák, žijící život svobodného mládence. Ve hře zastupuje liberální křídlo obyvatel domu. Chce inovovat, mít lepší bydlení, žít jinak než starší osazenstvo. Nedokáže se ovládnout, když mluví paní Horváthová nebo soudruh Kubát a říká jim do očí, co si myslí. Navíc je to homosexuál. S přiznaným cizím přízvukem jej ztvárnil Michal Sieczkowski.
 
Svou filmovou roli si tu zopakoval Jiří Lábus jako bolševik Miloš Kubát, bývalý předseda SVJ. To on je hlavním hybatelem děje (než jej ze sedla vyhodí jiní), to on měl po převratu dost peněz a málo slušnosti, aby skoupil hned několik bytových jednotek (jednu i s nájemníkem, stařičkým profesorem v podání Viktora Preisse). Díky tomu teď má právo říkat donekonečna svoje „ne” na jakoukoliv inovaci, na jakékoliv zlepšení stavu domu. „Ne je důvod, ne je argument, ne je moje právo. Ne ne ne ne ne, mě nepřehlasujete, já mám tady tři jednotky!”, říká s úšklebkem a ukazuje tak životní postoj mnoha jemu podobných.
 
Podobné stanovisko zastává – byť z jiných pozic – také podnikatelka Procházková, kterou vynikající Dana Černá vybavila až kovovou tvrdostí, elegancí a neústupností. Jejím antipodem je její správce majetku Novák. Petr Čtvrtníček jej pojal jako vysloužilého veksláčka, schopného zařídit pro kohokoli cokoli.
 
Naprostou uměleckou prohrou je bohužel pojetí postavy pana Švece v podání Leoše Nohy. Tento jednoduchý primitiveček je už v Havelkově textu přehnaná karikatura. Herecká šarže, kterou ho Noha obdařil, ji však ještě znásobuje, což nahrávce rozhodně neprospívá. V závěrečném finále je pak tragické vyústění, k němuž minipříběh pana Švece směřuje, zcela zmarněno špatnou prací s temporytmem a pauzou. Ať už to byl herecký nebo režijní záměr, nezafungoval. Počkat, dát si načas, to je někdy to pravé umění.
 
Tím se dostáváme k hlavnímu problému inscenace: navzdory výtečným hereckým výkonům u většiny zúčastněných se nedá zamlčet, že zkušená režisérka Deáková v tomto případě nedokázala inscenaci udržet v přirozeném tempu. V důležitých pasážích zbytečně spěchá, nenechává věci vyznít, jako by bylo nutné už už spěchat k další scéně. Proto nefunguje scéna porodu, proto nefunguje již zmíněný výstup Leoše Nohy.
 
A konečně poznámka na závěr: nahrávka Vlastníků je k poslechu pouze v mobilní aplikaci Audiotéky. Nelze si ji stáhnout do vlastního přehrávače, musíte jen přes „apku”. Autor těchto řádků nepoužívá chytrý telefon, a tak si při psaní této recenze užil pěkné martýrium, než se k nahrávce vůbec dostal. Lze pochopit, že v případě takto skvostně obsazené inscenace si její producent snaží chránit svou investici před piráty, neměl by však zapomínat, že by se tak nemělo nikdy dít na úkor platícího zákazníka a jeho pohodlí.

Datum: 

Autor recenze: 

Audiokniha recenze: 

Dále od recenzenta

Mrtvé duše Nikolaje Vasiljeviče Gogola jsou jedním z nejvýznamnějších ruských románů 19. století. Sám Gogol plánoval původně napsat celou trilogii, z níž dochovaný román byl pouze prvním dílem. Druhý díl autor několikrát rozepsal a opětně zase spálil, poslední verzi v záchvatu náboženského blouznění jen několik dní před svou smrtí. Přes svou fragmentárnost zůstávají Mrtvé duše…
Nebývá zvykem, abychom se na stránkách tohoto webu věnovali zahraničním audioknihám; polská verze Osvícení Stephena Kinga je však natolik výjimečná, že si naši pozornost zaslouží.
Není to tak dlouho, co vysíláním České televize proběhl oceňovaný a diskutovaný seriál Ochránce, v němž hlavním hrdinou byl školský ombudsman v podání Lukáše Vaculíka. Publikum i kritická obec se měla několik týdnů, ba měsíců čemu věnovat, protože zkoumal školní prostředí podrobněji a výrazněji než běžná televizní produkce. Proto stojí za to připomenout, že ještě…

Další lákavé recenze

Symfonie s úderem kotlů
Recenze

Nemuzikální akvarista

Audioknižních detektivek se Sherlockem Holmesem existuje celá řada a nemálo z nich je k dispozici i ke koupi na audioknižním trhu. Jedná se o příběhy ...
Číst dál →
Povídky a příběhy
Recenze

Pocta Josefu Somrovi

Čerstvý držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, pan Josef Somr, slaví 15. dubna 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho jméno je zárukou té nejvyšší ...
Číst dál →
Svědkyně ohně
Recenze

Poctivé drámo

Severská detektivka je v současnosti světovým fenoménem a ani čeští čtenáři nezůstávají o nic ošizeni. Zatímco před revolucí a v 90. letech jsme mohli poznat ...
Číst dál →
Dvanáct nejznámějších povídek
Recenze

Podivné experimenty Edgara Allana Poea

Do kin právě přichází snímek Podivný experiment, který, stejně jako o dva roky dříve Havran, převádí na filmové plátno povídky, které napsal mistr napětí Edgar ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Nyní není medailonek k dispozici.

Vlastníci
Rozpadající se střecha potřebuje kompletní renovaci, padají tašky a ohrožují chodce. Světlíky už dlouho hnijí, popelnice jsou přeplněné plenkami a v domě se ani příliš neuklízí. Pohybují se tu tajemní podnájemníci z ciziny i ještě tajemnější pánské návštěvy u staromládeneckého souseda. Chybí tu výtah a nutně se musí udělat nový plynový rozvod. Jenže ve fondu oprav je všehovšudy sto padesát tisíc. A tři koruny!
Přejít nahoru