Třicátník Linus Baker vede jednotvárný a osamělý život vládního úředníka zpestřený pouze poslechem starých desek, nevraživých komentářů jedovaté sousedky, a občasného zamňoukání kočky Penelopé, která s ním sdílí malý domek. Linus však není jen tak obyčejným úředníkem. Je totiž zaměstnán jako pracovník OPOMu – Oddělení péče o magickou mládež. Náplní jeho práce je objíždět britské sirotčince, v nichž jsou umístěny děti s magickým nadáním nebo děti z řad mytických bytostí. Nejde snad o to, že by se vláda těchto dětí nebo jakýchkoli neregistrovaných magických bytostí bála. To v žádném případě. Ani plakáty s výzvou „Vidíš něco, řekni něco!“ nabádající občany Albionu k nahlášení těchto bytostí nejsou ničím jiným, než touhou vlády magickým tvorům pomoci. Tak to Linusovi sedmnáct let tvrdili jeho nadřízení a on tomu věřil.
Jeho vírou v neomylnost vládních nařízení však otřese nejnovější úkol který mu nejvyšší managment přidělil. Na ostrově Marsyas, kde má prošetřit, jak funguje místní sirotčinec a zda jeho osazenstvu nic nechybí, se totiž náš milý úředníček setká nejen s šesticí úžasných a potenciálně nebezpečných dětí, ale především s jejich opatrovatelem, jímž je tajemný a okouzlující Artur Parnassus. Z počátku odměřený Linus si k dětem i jejich vychovateli a ochránci hledá cestu pomalu, ale čím více jednotlivé děti poznává, tím vřelejší vztah si k nim buduje. Že ho nejvyšší managment OPOMu vyslal na ostrov spíš proto, že se Parnasse a jeho dětí bojí, než že by mu šlo o jejich dobro a bezpečí, začne být milému úředníčkovi jasné poměrně záhy. Jestli se ale postaví na stranu Artura a jeho svěřenců, či svou zprávu o chodu sirotčince zakončí doporučením k ukončení jeho činnosti, to už musíte zjistit sami.
Dům v blankytně modrém moři vydala Audiotéka. Pod režijním vedením Heleny Rytířové se role vypravěče ujal jeden z nejčastěji obsazovaných českých dabérů, držitel Ceny Františka Filipovského, Saša Rašilov (III.) Jak už jsem psal výše, ostrov Marsyas je zabydlen šesticí svébytných dětí a každému z nich interpret přidělil specifický hlas. Ať už jde o zahradní trpaslici, která vítá každého návštěvníka pohrůžkou, že z něj udělá hnojivo, lesní vílu, špicodlaka (prostě vlkodlak který se mění ve psa), slizoidního chlapce, jenž se chce stát poslíčkem v hotelu, či temperamentního syna Satanova, je to vždy Saša Rašilov, jehož ústy mluví. Přitom nejde o žádné přemrštěné přehrávání. Je příjemné poslouchat všechny ty hlasy a nechat se unášet kouzelným příběhem o cestě za uvědoměním si své jinakosti a jejím přijetí. Ostatní hrdiny příběhu včetně Parnasse a Bakera jsou však ztvárněni veskrze civilně. Ačkoli jsou Artur i Linus homosexuálové, interpret je nijak neparoduje a jejich orientaci posluchač určí až z kontextu, nikoli z přemrštěně afektovaného přednesu. Tomu říkám profesionální přístup k textu.
Hudební složku tvoří pouze jediná melodie oddělující jednotlivé kapitoly. Nijak neruší a její veselé tóny feel good příběhu jakým Dům v blankytně modrém moři sluší. Jenže obyvatelé ostrova Marsyas nezažívají jen krásné chvíle prosycené láskou a přátelstvím. Noční bouře či útok davu nepřátelsky naladěných vesničanů, to jsou okamžiky, kde by měly zaznít trošku dramatičtější tóny.
Díky Audiotéce a její spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print se k nám dostává jeden z nejpříjemnějších příběhů pro duši a to v podání opravdového profesionála.