Cestou původní tvorby se rozhodlo jít i vydavatelství Colibris, které dětským posluchačům přineslo již několik svých titulů využívajících možností zvukových médií. Veselé hašteření dvou neposedných duchů Dušičky a Dušinky patří mezi ně.
Radek Adamec, autor scénáře a režisér v jedné osobě, se už dříve projevil jako kvalitní audioknižní tvůrce. Ve svých příbězích těží z bohatého odkazu svých předchůdců, jakými byli Jan Werich či různí sběratelé lidové slovesnosti. aby se jimi nechal inspirovat k vlastním originálním textům. Pod jeho rukama tak vznikají tajuplné báchorky s poetickým koncem. Adamec dokáže věrohodně vykreslit dávné časy, rozmanitost krajů České republiky i s jejich nářečími, a umí si vtipně pohrát s pestrou češtinou. Přitom jeho díla v žádném případě nepůsobí nostalgicky ani zastarale a pro potřeby dramatizovaných četeb jsou často rozvrhována mezi několik postav, které mezi sebou vedou dialog.
Děj Dušičky a Dušinky je zasazen na hřbitov vesničky Volduchy, kterému správcuje hrobník Kosťa Hnátek v podání Jana Přeučila. Díky němu se posluchač dozvídá o existenci duchů a poznává jejich životní styl. S Dušičkou (Ota Jirák) s Dušinkou (Bára Hrzánová) se děti na Dušičky naučí duší modlitbičku, navštíví duší školu. Pochopí, jak se moderně straší dospěláci, přesvědčí se, že neznali písničku Ovčáci, čtveráci a poznají ponorkovou nemoc. Zjistí, jak vznikl hastrman a jak je to s dušičkami v hrnečcích vodníka Mokrejše (Jiří Lábus) a nakonec si postaví pravého strašidláckého Sněhulákala.
Už z výčtu interpretů je zřejmé, že se režisér obklopil těmi nejzkušenějšími herci, z nichž každý vytváří postavu odlišným způsobem. Jan Přeučil coby vypravěč svým hlasem dokáže navodit skutečně hrůzostrašnou atmosféru, Jirákův Dušička je rozvážný, ale samozřejmě poťouchlý duch, Bára Hrzánová mohla sáhnout do své bohaté škály fistulek a pořádně si zakvílet a Jiří Lábus, kterému doopravdy kapala voda ze šosu, si po vodnicku zakvákal. Všichni herci na sebe velmi dobře slyší a společně, díky dobře napsanému scénáři, vytvářejí autentický obraz duších hrátek.
A co by to nakonec bylo za pořádnou dramatizovanou četbu, kdyby v ní chyběly ruchy nočních zvuků, podvodního světa či duší pranice. Důkladná je v tomto případě i práce s hudební složkou – vhodně zvolené nahrávky smyčcového kvarteta umocňují strašidelné prostředí a spolu s pomlkami navíc pěkně od sebe oddělují jednotlivé příhody.
