V roce 1998 sepsala za pomoci publicisty Phillipa Bermana svou nejrozsáhlejší a nejosobnější knihu Důvod k naději. Je to do značné míry vlastní životopis začínající v dětství a postupující lineárně časem do přítomnosti, ale také jde o knihu silně spirituální, úvahovou, společensky odpovědnou a v zásadě veškerá zkoumání shrnující, vysvětlující a zasazující do širšího kontextu autorčina uvažování o světě, lidstvu a přírodě. Tomu také mnohem lépe odpovídá původní anglický podtitul Duchovní cesta (Spiritual Journey) než lakonický český překlad Moje cesta životem.
Jane Goodallová, která příští rok oslaví devadesátiny, je známá svým výzkumem primátů, zejména tanzanských šimpanzů, a to již od sklonku šedesátých let, kdy publikovala první populárně-naučnou knížku My Friends, the Wild Chimpanzees (Mí přátelé divocí šimpanzi). Výjimečnou osobnost z Gooddallové dělá to, co ze svých pozorování dokáže zobecnit pro lidstvo, a to hlavně díky pevnému názorovému a morálnímu ukotvení. To je ovšemže dáno křesťanskou vírou, již však autorka opakovaně ztrácí a nalézá a kterou také mimořádně otevřeně a upřímně reflektuje.
Uvažuje třeba nad násilným chováním šimpanzů, kteří dokáží být tribalisticky krutí jak dokonce jen nemnoho lidských teroristických organizací, a mimo jiné si ve strukturách, které připomínají války, vzájemně krutým způsobem zabíjejí mláďata. Tyto úvahy ji vedou k podnětným kulturně-antropologickým myšlenkám například o pseudospeciaci (mechanismu, který vede k dichotomii „my“ vs. „oni“ a u člověka tudíž k dehumanizaci). Odsud pak ale udělá i ten zásadní krok, že se ptá, zda a jakým způsobem můžeme u šimpanzů pozorovat třeba soucit nebo lásku.
Všeobecně respektovanou osobnost však z Goodallové činí zejména to, že svůj humanistický světonázor přetavuje do dobročinné činnosti, což dokládají Jane Goodall Institute, starající se o životní podmínky divokých primátů, a jeho dceřiná globální neziskovka zaměřená na mladé lidi a jejich snahy o pozitivní enviromentální a sociální změny v lokálních komunitách Roots&Shoots. A to je také onen důvod k naději: například v projektech Roots&Shoots je jen v USA zapojeno přes 60 tisíc dobrovolníků. Goodallová totiž pojímá naději především jako absenci lhostejnosti.
Audioknihy z produkce nakladatelství Kazda jsou, jak se zdá, na výši nejen obsahově a interpretačně, ale i technicky. Mají plný a čistý zvuk a zdobí je i pečlivě vybraný hudební doprovod (ten zde krom úvodu tvoří jen krátké předěly mezi kapitolami). A tak zbývá říct to nejdůležitější: Způsob, jakým populární herečka Taťjana Medvecká přistoupila k textu, je doslova ukázka toho, jak k interpretaci přistupovat. Jistota plynoucí z perfektního porozumění obsahu je slyšitelná, jde o zprostředkování textu sice věcné, ale přesto výsostně umělecké.
Medvecká neomylně sahá k několika málo ozvláštňujícím prostředkům, které v daných situacích dávkuje přesně, způsobem, jakým šéfkuchař zachází s kořením. Například v momentě, kdy Goodallová předloží čtenáři jako ilustraci svého uvažování v pubertě vlastní básničku o sensualismu (na okraj: není zřejmé, zda chyba vznikla překladem nebo u autorky, avšak to, co báseň popisuje, není sensualismus, nýbrž radikální solipsismus). Nádherně ironické verše, mimochodem ve velmi dobrém přebásnění překladatelem Martinem Kupkou, čte sice s nadsázkou, avšak natolik dobře rozmyšlenou, že zapadá do celkového obrazu, celkové intonace, ale přesto působí jako příjemné osvěžení. Velmi dobrá výslovnost anglických výrazů už je na celém výkonu interpretky jen třešničkou na dortu.
Jane Goodallová je jednou z nejinspirativnějších osobností, které kdy chodily po této planetě. Svým životem a svými postoji ilustruje mnoho adjektiv, kterými jsme si zvykli označovat opravdu dobré vlastnosti: je přemýšlivá a konsekventní, věcná i empatická, ve svých názorech a víře pevná, ale také nesmírně tolerantní. Rozsáhlá kniha, která to vše dokládá, je o tom čtivým svědectvím. A v podání Taťjany Medvecké rovněž mimořádným posluchačským zážitkem.
