Jevgenij Zamjatin vystudoval lodní inženýrství a za první světové války vedl stavbu ruských ledoborců. Touto životní zkušeností se inspiroval při tvorbě antiutopického světa knihy My, kde vše je čistě racionální a matematicky přesné, kde byla vymýcena fantazie a kde lidé jsou jen čísla fungující jako malé nahraditelné součástky velkého stroje.
Román je vyprávěn formou zápisků matematika D-503 – stavitele vesmírné lodi zvané „Integrál“. D-503 si vede ideologický deník, v němž chce potenciálním mimozemským rasám, které s Integrálem navštíví, vysvětlit, v čem je totalitní režim „Jednotného státu“ nadřazený, a proč by se mu měly podvolit. Jeho oddanost matematicky pojaté spravedlnosti velkého „Dobrodince“ a matematicky podložené filosofii štěstí v nesvobodě se však v konfrontaci se vzdorovitou I-330, novou láskou jeho života, pomalu hroutí.
My je průkopnické dílo subžánru sci-fi antiutopie, které vzniklo jako nepřímá kritika Říjnové bolševické revoluce v Petrohradě. Zamjatin byl jako politický aktivista novým režimem odsuzován a stíhán, ale díky zahraničním konexím, které získal za války, se mu včas podařilo uprchnout ze země a svou knihu poprvé vydal v anglickém překladu v roce 1925. Na ni pak navazují známější díla Aldouse Huxleyho Konec civilizace či proslulé 1984 George Orwella.
Přiblížit vnitřní boj matematika D-503 posluchačům se letos rozhodla hned dvě vydavatelství. Jako první byla publikována nahrávka od AudioStory, načtená Jaroslavem Pleslem v režii Daniela Tůmy, vycházející z překladu z roku 1969. I když výkon Jaroslava Plesla je jako vždy působivý, na kráse jeho čtení tu ubírá špatně zvládnutý zvuk, zanedbaný střih i nedostatečná režie. Posluchač tak nemile narazí na dlouhé chvíle ticha, na výrazné sykavky, či na věty, kde herec čte čárky jako tečky, načež se na ně křečovitě pokouší navázat.
Nahrávka AudioStory tedy velmi bledne v porovnání s audioknihou od Tympana, kterou výborně interpretuje Pavel Batěk v režii Nikolaje Ivaskiva. Je slyšet, že na rozdíl od Jaroslava Plesla má Batěk text načtený. Se záludnými pomlkami či náhle přerušenými a nedokončenými větami, které zůstaly i v použitém novém překladu z roku 2024, si poradil výborně a ani zvukové úpravě jeho četby se nedá nic vytknout. Na rozdíl od Plesla si Batěk tolik nehraje s hlasovou charakterizací jednotlivých postav, ale vložil do nich tolik emocí, že to posluchače chtě nechtě pohltí a dojme. Díky němu je možné s matematikem D-503 sdílet jak jeho ideologické nadšení pro svůj úkol, tak jeho zoufalý boj se svědomím, jeho zlost, chtíč i beznaděj.
Zatímco vydání od AudioStory sází na tklivé táhlé tóny smyčců vyvolávající dojem teskného dramatu bezčasí, nahrávku od vydavatelství Tympanum doprovází jednoduché, až minimalistické melodie hrané převážně na perkusivní nástroje. Čímž se umně ponechává prostor, aby vnitřní drama mohlo plně vystoupit v herecké interpretaci.
