Autory první pejskokočičkovské pastiše jsou Miroslav Kraclík a Václav Nekvapil. Přestože v anotaci svých nových příběhů pejska a kočičky slibují, že se snažili zachovat původní Čapkův jazyk a poselství jeho pohádek, nepodařilo se jim to bohužel ani v těch základních aspektech. Jejich zvířecí postavy nenesou charaktery, které jim Čapek přisoudil, a jednotlivé příběhy by Beze všeho mohla prožít úplně jiná zvířátka. Některé z pohádek jsou přehnaně výchovné: říkají dětem, že nemají trávit tolik času u počítače, s mobilem či v obchodním domě, jak je důležité si hrát hlavně venku, že je třeba dodržovat zdravý životní styl a tak podobně. Edukace je v tvorbě pro děti na místě, v přemrštěné míře a bez dalšího zajímavého obsahu však posluchače spíše odradí. Jiné příběhy naproti tomu zase postrádají i tento poučný charakter a jsou jen popisem nějaké situace (návštěva zoo, narozeninová oslava, černá hodinka) bez hlubší myšlenky, či vývoje v ději.
Ani audioknižní zpracování formou dramatizované četby Nové příběhy pejska a kočičky, kterou v roce 2018 natočilo vydavatelství MG Music, nedopadlo nejlépe. Dialogy prakticky neprobíhají, protože ve scénáři zůstaly nadbytečné uvozovací výrazy. Protivnou a upištěnou kočičku Heidi Janků doplňuje primitivní pejsek Libora Petrů, který snad nezná míru v přehrávání. Účinkující děti své repliky odříkávají bez zaujetí a výrazu, z epizodních postav až na nepatrné výjimky slyšíme pouze karikatury. Snad jen Michal Guliáš se ukázal být schopným a laskavým vypravěčem, sám však téměř tři a půlhodinovou nahrávku neutáhne.
To druhá audiokniha z pera ředitele Divadla Radost Vlastimila Pešky výše popsanými neduhy netrpí. V Novém povídání o pejskovi a kočičce Peška bezezbytku pochopil Čapkův záměr. Jeho zvířátka se stejně jako v původním díle snaží dělat všechno tak, jako velcí lidé, ale ne vždy se jim to daří. Za příklad nechť poslouží zdobení stromečku pochutinami, které mají tito hrdinové rádi – sýry, špekáčky, myši, či sestrojení ledničko-myčko-pračky, návštěva doktora či tanečních. Zachována je i zvířecí přirozenost a charakteristika obou hrdinů. Příběhy přehnaně neoplývají moderními technologiemi a nejdou křečovitě s dobou skrze bioprodukty, ale naopak jsou nadčasové a univerzální. Autor přirozeně pracuje s nenápadně zakomponovanou edukací a dětským posluchačům předává podstatné lidské hodnoty.
Dalším kladem je hned úvodní autorovo přiznání – pejsek s kočičkou přicházejí za Vlastimilem Peškou a prosí ho, aby o nich napsal nové vyprávění, když je pan Čapek v nebíčku. Peška se tak nesnaží napodobovat původní styl a férově čtenářům/posluchačům sděluje, že vyprávění bude trošku jiné.
Zábavnou stránku příběhů obstarává postava zajíce, kterého známe už z kaťatového dobrodružství – ano toho, který pejskovi říkal, že má jedno ucho nahoru a druhé nakřivo. Zajíc v Peškových příbězích dvojci škádlí a škodí jí podle přísloví kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Humor je však obsažen i v dalších prvcích – v dialozích i v absurditách v ději, například zavítání obou hlavních postav na film Tom a Jerry.
Zvuková adaptace Nové povídání o pejskovi a kočičce se nese ve formě dramatizované četby. Tu vyrobilo zmíněné Divadlo Radost a vydalo ji v koprodukci s AudioStory. Vypravěč Josef Dvořák je stále ve vynikající hlasové kondici a jeho předepsaný part v ich-formě se vyznačuje stejným energickým zápalem jako ve známých večerníčcích. Protože předloha prošla pečlivou úpravou do podoby scénáře, o interaktivní dialogy tu není nouze. Pejsek Pavla Nováka si s kočičkou Stanislavy Havelkové přirozeně povídá a společně se pošťuchují. Pavel Novák charakterově odpovídá mírnému podpantoflákovi, který si ale tu a tam také umí prosadit svou. Kočička je dominantní ženská, která chce o všem rozumně rozhodovat. Zajíc Evy Lesákové si vtipně a logicky skrze jiné uspořádání zaječích zubů v tlamičce šlape na jazyk a svou legrační pošklebující se fistulkou určitě každého rozesměje. Většinu ostatních postav ztvárňuje Vilém Čapek, některé drobnější figurky si zahráli i ostatní herci včetně Josefa Dvořáka.
Kvalitní atmosférický hudební doprovod v podobě rozmanitých podkresů i oddělujících předělů pomohl audioknihu dotvořit v profesionální počin, který s respektem a bez marketingového přehánění citlivě a s úctou navazuje na odkaz Josefa Čapka.
