Představovat zde sérii Milénium a jejího tvůrce Stiega Larssona by bylo plýtváním řádky. Vždyť právě jeho knihy odstartovaly globální vlnu severských detektivek, která jako tsunami zaplavila literární svět. Z plánovaných deseti dílů stihl před svým náhlým skonem dokončit pouze tři romány, v nichž se vedle žurnalisty Mikaela Blomkvista vryla čtenářům do paměti zejména nekonformní postava mladé hackerky Lisbeth Salanderové. Ačkoliv není známo, kudy se měly jejich osudy původně ubírat, pověřili dědicové práv novináře Davida Lagercrantze vytvořit navazující trilogii, která sérii uzavře. Šestý a poslední díl Milénia s názvem Dívka, která musí zemřít, teď máme právě před sebou.
Lagercrantz není Larsson, takže se nelze divit, že mnozí fanoušci nové příběhy nepřijímají příliš nadšeně. Dva předchozí díly kvůli své překombinovanosti opravdu zcela plnohodnotnými nástupci nebyly. V závěrečném příběhu se však autor držel více při zemi (pokud to je ve světě Lisbeth Salanderové vůbec možné) a ze dvou dějových linek spletl dohromady zajímavý thriller. Kromě pátrání po vztahu mezi mrtvým bezdomovcem a švédskými politickými špičkami se příběh zabývá i vyrovnáváním účtů v Lisbethině rodině. Ne, lehkosti a výjimečnosti prvního dílu série (Muži, kteří nenávidí ženy) se Dívka, která musí zemřít nevyrovná, to se však ve vydaných pokračováních nepodařilo ani samotnému Larssonovi. Ze tří Lagercrantzových příběhů je však tento jasně nejlepší a s oběma hrdiny se autor dokázal rozloučit důstojně.
Na oblíbenosti původního audioknižního Milénia měl svůj podíl i herec Martin Stránský, takže je jen logické, že se vydavatelství OneHotBook drželo osvědčeného receptu a celou šestici příběhů udrželo ve stejném pojetí. Stránskému se i tentokrát daří už v úvodních kapitolách přikovat posluchače k textu a udržet v nich potřebné napětí po celých dvanáct hodin. Režisérka Jitka Škápíková ukočírovala hercův temperament, takže jeho projev ani v náznacích nepřipomíná humoristickou literaturu Jonase Jonassona, v níž Stránský popouští uzdu své hlasové kreativitě. Naopak, v případě Dívky, která musí zemřít působí nezvykle klidně a vyrovnaně, dbá na dodržování správného tempa příběhu a postavy zřetelně odděluje, aniž by je karikoval. Elektronický hudební doprovod, jemuž zvukově dominují perkuse, spíše jen nenápadně a bez větších ambicí doplňuje vyprávění.
Poslední tečka za příběhem Mikaela a Lisbeth neurazí, ale ani zvlášť neohromí. Dívka, která musí zemřít je bezesporu řemeslně dobře zpracovaným thrillerem, bohužel však nenabídne nic zvláštního či burcujícího. Chybí zde pro Larssona typické tepání do stavu společnosti, třebaže se zpočátku zdá, že se o něj Lagercrantz tentokrát pokusí. Nadějný motiv s ruskými trollími farmami však bohužel brzy zcela vyšumí ve prospěch jiných dějových linek. Co naopak české posluchače potěší, je nejen jako vždy profesionální zvukové zpracování, ale i fakt, že se část příběhu odehrává v Praze. Zda to ale bude fanouškům stačit, ukáže až čas.
