Spisovatelka, editorka, divadelní performerka a mimo jiné také předsedkyně Asociace spisovatelů Anna Luňáková se českým čtenářům představila už třikrát. Knižně debutovala v roce 2020 experimentálním románem Tři! V něm za použití autobiografických motivů rozvíjela zkušenost terapeutického sezení a odhalovala vzpomínky mimo jiné na dospívání v druhé polovině devadesátých let na malém městě. Následujícího roku pak přišla s básnickou knihou Jen ztratím jméno.
Do třetice pak v roce 2022 vydala knížku pro mladé čtenáře. Přestože jí však předcházely dvě diametrálně odlišené prózy, působí Luňáková jako zkušená vypravěčka, která své mladé publikum dokáže zaujmout. A to nejen na úrovni literární, ale také interpretační. Prózu Atlas babiček totiž pod režijním vedením hloubavého Nikolaje Ivaskiva vydavatelství Tympanum letos načetla sama. Vlastní autorská četba skýtá mnoho úskalí a leckteří spisovatelé z nahrávání neodešli se ctí. V tomto případě je tomu ale jinak.
Luňáková se už nějakou dobu věnuje tvorbě autorských pořadů jako moderátorka pro pořad Artcafé na rozhlasové stanici Vltava. Navíc výraznou úlohu v jejích aktivitách zaujímá sound puppetry a divadlo poezie, které realizuje prostřednictvím spolku Herons Vector a otevřené platformy Nothing is a problem here společně se spisovatelem Ondřejem Maclem. Zkušenosti v hlasovém herectví má tedy nemalé.
Jen necelé dvě hodiny dlouhá nahrávka přináší posluchačům vyprávění o Toničce, která teprve půjde do čtvrté třídy. Ta od babičky dostane k desátým narozeninám kouzelné klubko, díky němuž může navštěvovat své pra a pra a prababičky napříč historií, a to aniž by po dobu jejího výletu v reálném světě uběhla jen vteřina. Ne všechny ženy, s nimiž se setká, jsou skutečně její příbuzné, bez výjimky jde však o výrazné osobnosti své doby, inspirativní, průkopnické… ačkoli se bohužel zřídkakdy objevují v učebnicích dějepisu. Tonička se tak setká například s matkou slavného astronoma Katharinou Kepler, první francouzskou autorku ve francouzských dějinách Christine de Pisan nebo rusko-německou spisovatelku a psycholožku Lou Andreas-Salomé.
Tempo by, pravda, mohlo být o něco svižnější. Nikoli tak s ohledem na dospělého posluchače, ale na věkovou skupinu, které je vyprávění určeno. Skupinu, která už tuší, kde se nachází Čína, kdo byl Johannes Kepler a Tycho Brahe, nebo že existovala sumerská říše. Ostatně Tonička sama z paměti vyjmenovává důležitá města této říše. Tempo interpretace však vyvolává dojem, že je vyprávění cíleno na posluchače předškolní.
Nicméně Luňáková čte zvesela, laskavě a s nádechem jakési decentní hravosti. Jelikož si Tonička svá dobrodružství nechce nechat pro sebe, vše zaznamenává do deníku. Ten pak tvoří poslední část audioknihy a obsahuje medailonky všech těch významných žen, které potkala. Je to příjemný bonus i z hlediska poslechu, kde se lze jen obtížně vracet ke jménům ve snaze si je zapamatovat nebo dohledat – byť tedy uvěřitelnost Toniččina kultivovaného psaného projevu je třeba nechat stranou.
