Jsme výborní a pozitivní
Forbes se může opřít o tradici a světoznámou značku. V USA představuje pojem a určité měřítko toho, jak moc významní jste. V našich kotlinách se neohřívá zatím příliš dlouho. Pamatuji si na jeho příchod a na své nadšení z něj. Ruku v ruce s profily úspěšných podnikatelů šel i optimismus a víra, že podnikat se dá i u nás, že se nemusí nutně krást a také, že vlastně není tak zle, jak nám média tvrdí.
Evangelizace možných úspěchů v ČR se Forbes dodnes drží a často ve svých úvodnících Petr Šimůnek neopomene zdůraznit, že žijeme ve skvělé době. Nic proti takovému tvrzení, sám jsem bytostný optimista a také mi čpí negativismus šíření (nejen) televizí. Na druhé straně na mě postupem času začaly některé komentáře a budování značky působit jako příliš halasné poplácávání po ramenou, dokonce až (a teď mě kamenujte) sektářsky.
Oceňuji, že se snaží Forbes ukazovat podnikání na pozitivních příkladech a že nechce věnovat pozornost těm, kteří jsou nějak podezřelí z nečistot. Takový koncept ale může vést v průběhu času k ustrnutí a sebeopakování. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem se po roce s Forbesem rozloučil.
Žebříčkuj
Ale i ten pozlacený optimismus a lebedění v luxusu bych ustál, kdyby tolik stran z Forbesu nepohlcovaly žebříčky. Když jsem právě svou nechuť neustále koukat na to padesát/sto vlivných tam či onde, bohatých a bohatějších…, uvedl na Twitteru jako důvod, proč mě Forbes nebaví, potkal mě ze strany časopisu jen úsměšek. To nevadí. Prostě je to o vkusu. Na magazínu mě bavily rozhovory, protože dokázaly odkrýt to nejzajímavější. Zbytek vesměs opravdu nudil. A je otázkou, zda platit za deset stran magazínu a zbylé nechat být…
Přechod k lepšímu
Přesto jsem měl radost, že se u nás hnuly ledy a magazín Forbes vstoupil i do vod audiočasopisů. Se zájmem jsem si první vydání pořídil. Výhodu má, že zvuková nahrávka neobsahuje úplně vše, co časopis. Obsahuje prostě jen to důležitější. I když má i březnové vydání zase nějaký ten pořadovník (tentokrát – znovu – českých miliardářů), vhled do jejich podnikání byl trochu podrobnější a docela mě zajímal. Komentáře nepředstavují silnou stránku Forbesu, ale rozhovor – i díky osobnosti pana Hlavatého – všechen ten průměr vykompenzoval.
A nejlepší v závěru – zvuk
Co mě vlastně ale na Forbesu bavilo nejvíce, to bylo zpracování. Michal Gulyáš má výbornou barvu hlasu a artikulaci, i ve větším tempu čtení jsem dokázal vnímat fakta a poslech mě zkrátka a dobře opravdu bavil. Pokud tedy patříte mezi vzrůstající rodinku spokojených čtenářů Forbesu, můžete si odmyslet můj vlažný zájem o obsah a ponechat si jen pochvalu z nadprůměrné práce s přenosem do zvuku.
