Vydavatelství Needles Audiobooks uvádí v život známé sousloví, že méně je více. Podíváme-li se na jeho portfolio, najdeme pouze tři nahrávky, a to včetně aktuální novinky, Frankensteina Mary Shellyové. Jenže co album, to skvěle odvedený počin. Ještě nyní mi ani nedorezonoval v uších Solaris a už mne pohltilo načtení dramatického (chvílemi i strašidelného) gotického románu o experimentu, který s sebou nesl velmi tragické následky.
Stále potkávám řadu těch, kteří si myslí, že oživlé monstrum se jmenuje Frankenstein. Ne-člověk přitom žádné jméno nemá, což ve výsledku působí v kontextu událostí ještě hrozivěji. Dr. Frankenstein je tvůrce monstra, vědec, který si pohraje s přírodou a s tím, co mu věda a technologie dovolí. Že to nedopadne dobře, vlastně napoví už expozice. Román se totiž skládá z retrospektivního vyprávění, lépe řečeno několika retrospektivních vyprávění. Ocitáme se uvnitř hned několika příběhů, které se předkládají jednotlivým aktérům, potažmo pak nám, čtenářům/posluchačům. Každá z vypravěčských rovin je nasáklá osudovým dotekem tragédie a melancholií. Frankenstein nepředstavuje ani tak šanci se bát, jako navodit si dostatečně silné zneklidnění či smutek.
Velmi tomu dopomáhá i trojice interpretů (Robert Mikluš, Petr Pochop, Jan Zdražil) a hudební podkres. Ačkoliv nejde o dramatizaci v pravém slova smyslu, díky rozdělení tří vypravěčů mezi tři herce, stejně tak díky jejich způsobu interpretace, kdy v řadě chvil dochází spíše ke hraní, než „pouhému“ čtení, má nahrávka k dramatizaci velmi blízko. Obrovský přínos, stejně jako tomu bylo u Solaris, má pro výsledek zvuková stopa. Tou autoři nešetří, neobjevuje se pouze v předělech, nýbrž velmi často i coby podbarvení čteného slova. A se Solaris ji pojí její povětšinou nemelodický charakter, elektronika, která z ruchů dělá hudbu, z hudby ruch.
Frankenstein se zkrátka velmi podařil a lze předpokládat, že bude aspirovat na nějaká ocenění v rámci následující Audioknihy roku.
