Podobně se tatáž režisérka postavila i k novince, kterou OneHotBook v těchto dnech vydává – Game Anderse de la Motte je koncertem pro dva hlasy a posluchače svým provedením zcela uchvátí.
První z řady thrillerů z prostředí moderních technologií a sociálních sítí Game, vyšel v roce 2010 (česky 2012) a získal od švédské akademie autorů krimi cenu Debut roku. Její autor, Švéd Anders de la Motte, se záměrně odchýlil od zavedených schémat severské krimi a vytvořil poutavý příběh, kterým dokázal oslovit především generaci mladších čtenářů. Hlavní postava celé trilogie, Henrik Pettersson, je spíše antihrdinou – lehkomyslným floutkem, jemuž osud zdánlivě náhodně přistrčí mobilní telefon, či spíše komunikátor, jehož prostřednictvím ho zapojí do zběsilé Hry. A pak je tu ještě na první pohled zodpovědná a uvědomělá policejní inspektorka Rebecca Normanová. Dva výrazné charaktery, dvě vypravěčské linie, dva audioknižní hlasy.
Jan Zadražil dostal svůj audioknižní prostor už ve vzpomínané Zmizelé a svůj part skvěle zvládl i v rozsáhlém Atlasu Mraků. Tentokrát dodal postavě Henrika Petterssona dokonale uvěřitelný charakter, který nenechá posluchače na pochybách, že HP je prachsprostý loser, který se snaží využít vše, co mu život přistrčí. Zadražilův výkon je po celou dobu na nejvyšší úrovni a lze ho s klidným svědomím označit jako audioknižní herectví.
Pro Petru Špalkovou je Game první audioknižní prací takového rozsahu, vzhledem k častým rozhlasovým rolím ji ovšem rozhodně nemůžeme označit za nováčka v oboru mluveného slova. Charakter postavy jí sice nedovoluje takový projev jako Janu Zadražilovi, role poklidné a zodpovědné policistky je ovšem v jejím podání neméně působivá. Ostatně na kontrastu obou hlavních postav je vystavěna nejedna zápletka a tak frajerský Zadražil spolu s nepřístupnou Špalkovou tvoří v tomto ohledu dokonalý pár.
Třetí hlas v Game patří Janu Vondráčkovi, který namluvil názvy kapitol, veškeré texty na display mobilu nebo vstupy televizního zpravodajství. Jde jen o drobné party, v nichž je navíc Vondráčkův hlas elektronicky zkreslen, přesto jsou ale v audioknižní podobě nepřeslechnutelné. Tím spíše, že velká část textu románové předlohy je v angličtině. Autor se tak přiblížil právě mladším čtenářům, kteří jsou zvyklí zejména v elektronické komunikaci anglické výrazy používat. Audioknižní zpracování je zachovává a to jak v názvech kapitol, tak ve sděleních Hry i v mluvě Henrika Petterssona. I když se může taková nesourodost jevit jako nepřehledná, v příběhu má své opodstatnění a v průběhu poslechu je lehké si na ni zvyknout.
Vydavatelství OneHotBook tentokrát nezůstalo jen při své pověstné šťastné ruce při výběru interpretů, ale druhou končetinou dokázalo současně vybrat velmi vhodnou předlohu pro audioknižní zpracování. Touto kombinací vznikl produkt, který má potenciál zaujmout nové, řekněme mladé posluchače, excelentní herecké výkony pak snad dokáží přesvědčit i zamračené odpůrce audioknih.
