Ať už tak či onak, z postav, které se umístily na předních místech, je Hus Cimrmanovi paradoxně nejblíže. Na rozdíl třeba od krále Karla IV., jehož stavby a instituce s námi žijí dodnes, či jen nedávno zesnulého prezidenta a dramatika Václava Havla, Karla Čapka, který je dodnes čten, nebo Jana Wericha, kterého ještě mnozí hlasující zažili, totiž z Husa ve veřejném prostoru zůstalo pouhé simulakrum, jakýsi symbol zbytnělého češství a volný den navíc v červencovém kalendáři. Přitom není v naší historii mnoho osobností, které by byly natolik barvité a zároveň natolik významné nejen samy o sobě, ale i z hlediska toho, nakolik svým vlivem na další generace utvářejí naši současnost.
Gró tvorby plodné a šikovné autorky Kláry Smolíkové spočívá v knihách pro děti a mládež doslova všech věkových kategorií, a to z velké části v knihách historiograficky popularizačních. Po Husitech (2012) a Husově domě (2015), které jsou určeny menším čtenářům, dvojnásobná držitelka Zlaté stuhy za nejlepší titul pro děti v roce 2015 vydala dobrodružnou knížku pro mládež kolem 14 let nazvanou H.U.S. (Hus úplně světovej). A ta měla nedávno i svou zvukovou premiéru v audioknize z produkce vydavatelství Tympanum.
Smolíková pochází z generace, jejíž dospívání se v rámci školství i všeobecné společenské atmosféry odehrávalo do jisté míry v prostoru mezi Husem a Husákem: Normalizační režim slovenského generálního tajemníka v adoraci Husa a husitství bezmyšlenkovitě navázal na komunisty 50. let. Hus byl vydáván za lidového kazatele, div ne komunistu, a z obsahu, který se k němu váže, se zcela vytratilo cokoli křesťanského i jen obecně duchovního. Ale rovněž náš současný Hus, i když je alespoň trochu promýšlen do větší hloubky, je do značné míry sekularizovaný, ostatně tak, jako celá společnost.
Je hodno obdivu a uznání, nakolik se autorce podařilo do svého čtivého příběhu vtělit Husa v celé jeho šíři i jak skvěle vystihuje jeho význam, ale i to, jak se postupně stal beztvarým menhirem, jemuž dává kde kdo vlastní podobu, aniž by nutně souvisela s tou původní. Příběh čtrnáctiletého Petra, který dostane za úkol vytvořit o Husovi školní práci, je vtipný, svižný a zalidněný sympatickými vedlejšími postavami – především jde o Petrova otce, zlomeného investigativního novináře a Petrovu spolužačku Magdu (ano, i milostný motiv je přítomen, podaný hezky civilně a bez patosu).
V tomto rámci Jirka shromažďuje poznatky o Husovi a čím víc se o něm dovídá, tím větší inspirací se mu zdá být. Smolíková se nebojí jít do velké šíře i značné hloubky, přičemž ale uprostřed jejího zájmu nestojí až tak faktografie (která je ovšem přesná), nýbrž otázka, jaký Hus byl coby člověk. V rámci vyprávění pak své čtenáře jen tak mimochodem naučí, jak se pracuje se zdroji i s historickými prameny, což i jako někdejší pracovnice táborského Husitského muzea ovládá a jako někdejší pedagožka také dokáže svému publiku nejen vysvětlit, ale i prodat.
Všeobecně je radost Smolíkovou číst nebo poslouchat, byť z audioknih podle jejích textů jsou zatím k dispozici jen dva díly pohádkových Dubánků v interpretaci Jana Zadražila. H. U. S. navíc patří k jejím nejlepším knížkám a jeho zvuková podoba se snaží vyjít vstříc jak textu, tak posluchači. Z audioverze zmizely vtipné a zároveň vysvětlující ilustrace Lukáše Fibricha (v jisté homeopatické míře se dochovaly v bookletu k CD verzi) a čtenář se musí obejít i bez 137 vysvětlivek, jimiž knihu opatřil historik a evangelický kněz Richard Vlasák. Ty možná mohly vyjít jako doplňkový materiál, ale bohužel se tak nestalo – přesto až na několik málo míst nejde o vysvětlování složité a minutka s Googlem nebo encyklopedií je spolehlivě nahradí. Interpretem knihy H. U. S. se v režii Davida Laňky stal Daniel Krejčík, herec momentálně známý především z pražského Divadla na Fidlovačce.
Jeho herecká, na první poslech možná trochu přehnaná interpretace je sice až příliš návodná, přesto dokáže dát textu další rozměr, který přesahuje rámec obyčejného načtení. Až na několik lapsů ve výslovnosti (třeba výslovnost skupiny Jethro Tull foneticky, což nevypadá na žádný důmyslný vtip či záměr) a občasné zašumlování se jedná o výkon profesionální.
S vhodně vybranou hudbou a bezvadnou postprodukční prací tak v Tympanu ušili výtečnému textu Kláry Smolíkové solidní zvukový kabát.
