Vyhledat
Plachetnice na vinětách
Plachetnice na vinětách

Čtyři roky jsme si museli počkat, než ceněný Jiří Hájíček vydá svůj další román. Ani Plachetnice na vinětách nezapřou jeho typický rukopis, ba i řadu motivů už známe z předchozích textů. Přesto jsou možná až nečekaně jiné. Obyčejné.

Hájíček výtečným způsobem dokázal propojit mnohdy velmi silná lidská dramata s ukotvením do všedno(denno)sti. Úmysl zacházet s banalitami a jakoby pozastaveným tokem vyprávění mu prakticky vždy vyšel. Jakožto spisovatel totiž působí víc jako pozorovatel – sám o sobě nezúčastněný, přesto citlivý k detailům, z nichž se dá nejen vystavět zajímavý příběh, ale které si zkrátka zaslouží vsunout do popisů leckdy velmi běžných dialogů a dějů.

To vše lze vidět i v jeho novém románu, jen těch drobných detailů, které v sobě ukrývají sílu, se v textu nachází jaksi méně. Až málo. Naopak dialogy mají o poznání větší ambici charakterizovat nejen postavu, ale sdělovat její pocity a sunout děj kupředu. To samo o sobě by bylo vlastně dobře, v rukou Hájíčka však najednou takový literární přístup vychází jako ten slabší. Ne snad, že bychom měli chtít po autorovi recyklovat úspěšné předchozí postupy, srovnání s nimi se ale Plachetnice nevyhnou.
 

Posun ve způsobu vyprávění jde ruku v ruce s absencí dostatečně silného vnitřního dramatu. Hlavní hrdinka, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka jménem Marie, sice prochází hned několika „dramatickými akty děje”, všechny jsou ale už hodně okoukané a žádný z nich si nenašel prostor pro drobnokresbu. A tak, i když se budou Plachetnice na vinětách dobře číst a poslouchat, nenabídnou přidanou hodnotu, kterou měly romány před nimi. Větší morální a etickou rozporuplnost v jednání postav, bez patosu vykresleným zápasem se svědomím jednotlivce (reflektujícím však svědomí společnosti) a bez románkového stylu zachycených vztahů. Plachetnice se na vztahy zaměřují, ovšem s mnohem větší vazbou na literární mainstream. Jaksi vyžilý, obyčejný – v tom negativním slova smyslu.

banner 1200x150

I tentokrát (po Dešťové holi a Rybí krvi) se vydání zvukové podoby Hájíčkova románu ujalo vydavatelství OneHotBook. A poprvé oslovilo Vandu Hybnerovou. Její dává postavě Marie nejen jasnější obrysy, ale dokonce i větší uvěřitelnost. Ve srovnání s četbou tak poslech oslabuje některé neduhy Hájíčkova textu. Věty, které tentokrát autor spíše konstruuje, se v přednesu Hybnerové stávají o poznání více promluvou, živoucím organismem, který (ne úplně, ale značně) pozbývá na literárnosti a funguje jako výpověď ženy, která se pohybuje v prostoru mezi svým starým a novým Já.

Hlas Vandy Hybnerové, zabarvený skepsí, pocitem jisté deziluze a až nechuti se s životními záležitostmi vypořádat, vdechuje textu osobitý interpretační tón, který románu pomáhá. A jako zajímavý doprovod fungují hudební pasáže, melodicky atraktivní, zajímavé, s nádechem světla, že Mariiny cesty nakonec budou vést spíše tím lepším směrem. Obojí se vzájemně nepopírá, koexistuje a brání tomu, aby se audiokniha vezla v příliš jednolité náladě a vyznění.

Jestliže tedy úvodní část recenze vyznívala vůči románové novince spíše příkře, lze po poslechu audioknihy konstatovat, že nepovšimnout si „nového Hájíčka” by byla škoda. Vlastně by se chtělo s jistou dávkou nadsázky dodat, že režisér Pekárek a interpretka Hybnerová dostali do Plachetnic více toho dobrého z tradičního Hájíčka.

Datum: 

Autor recenze: 

Audioknihy ze stejného žánru

Román o šikaně a neschopnosti postavit se tyranům Všechno to byla jen hra a přiznaná póza: zhudebňování hororové tematiky, stylizování se do rolí násilníků a vrahů, nošení děsivých masek na pódiu. Dokud Ripper nevzal do ruky skutečnou zbraň a nezměnil falešné pozérství v realitu. Pod povrchem to totiž už dávno vřelo. Kdo je Ripper? Mladý…
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi…
Je rok 1969 a po čtvrti Lower East Side v New Yorku se rozkřikne, že přicestovala žena s vyjímečnými schopnostmi, která dokáže každému předpovědět den jeho smrti. Pokušení nahlédnout do vlastní budoucnosti neodolají čtyři dospívající sourozenci z rodiny židovských přistěhovalců a vydají se za ní, aby poznaly svůj osud.
KAM AŽ JSME SCHOPNI KVŮLI TOMU DRUHÉMU ZAJÍT? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností — každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct…

Recenze ze stejného žánru

Někdy je smůla spíš setkáním s náhodou, nepovedeným vtipem či zaškobrtnutím, na které po čase s pobavením vzpomínáme. Pokud se takový smolný den dobře a s nadsázkou podá, může se dokonce přetavit do oblíbené rodinné historky. Jenže pak jsou tady lidé, kterým se smůla lepí na paty, nežene je touha, nenadnáší síť blízkých přátel. Jsou sami s trápením…
O románu Serotonin francouzského spisovatele s nevyslovitelným jménem Michel Houellebecq všichni mluví. Patří k dobrému tónu zmínit, že vám tato publikace leží na nočním stolku. Čtenáři to dodá auru rytíře v lesklé zbroji, jenž se neohroženě utká s nihilismem, který kniha po otevření vyvrhne ze svých temných útrob jako otrávenou slinu.
Poprvé se vydala do Japonska, když jí bylo sedmnáct, později šla studovat japanologii. Tak by se dal zjednodušit jak příběh Anny, tak i Jany. Anna Cima je autorkou knihy Probudím se na Šibuji, Jana její protagonistkou. Do značné míry tak stojíme na hraně autofikce, avšak s fantastickými prvky, ojedinělým způsobem vyprávění a vskutku zajímavým řešením…
Román Jediný příběh začíná před půlstoletím v trochu snobském předměstském tenisovém klubu, v němž se hlavní protagonista a vypravěč Paul přičiněním losu seznámí se Susan, vdanou ženou středního věku. Ani generační věkový rozdíl však nemůže zabránit tomu, aby mezi nimi, zprvu potají, vzplanul milostný románek. Z něj se však časem vyklube trvalejší pouto. Navzdory prudérní společnosti šedesátých let…

Dále od recenzenta

OneHotBook pokračuje ve vydávání PAX, švédské knižní série pro mládež, a přichází s pátým dílem výstižně pojmenovaným Sluhové zla. Do Mariefredu totiž skutečně něco přijde – a tentokrát už to začne být otázkou života a smrti...
Text o práci s problémovými dětmi můžete pojmout jako společensko-kritickou sondu, jako drama postavené na konfliktu mezi posláním a obětí, určitě také jako směs vtipných epizodek s odstínem černého humoru. Literární činnost speciální pedagožky a dětské psycholožky Torey L. Hayden v sobě odráží nejen vlastní zkušenost, ale ruku v ruce s ní i hlubší poznání…
O vnitřních hodinách jsme už pravděpodobně slyšeli, ale stejně pravděpodobně jsme jim dosud kdovíjakou pozornost nevěnovali. To, že nám jejich poznání a především pak naslouchání a respekt k nim, může zcela zásadně zlepšit kvalitu života, se dovíme ve fascinující audioknize Cirkadiánní kód.
S příchodem jara jsem si – byla to náhoda? – naordinoval poslech tří audioknih, o kterých mi dává smysl napsat pospolu v jednom textu. Pro všechny totiž představuje „něco jako příběh“ druhořadou úroveň, naopak jejich ambicí se stala cesta do (našeho) nitra. Vím, poslední větu bychom mohli snadno onálepkovat titulkem „klišé“. Na druhou stranu, nebudu zastírat,…

Další lákavé recenze

Symfonie s úderem kotlů
Recenze

Nemuzikální akvarista

Audioknižních detektivek se Sherlockem Holmesem existuje celá řada a nemálo z nich je k dispozici i ke koupi na audioknižním trhu. Jedná se o příběhy ...
Číst dál →
Povídky a příběhy
Recenze

Pocta Josefu Somrovi

Čerstvý držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, pan Josef Somr, slaví 15. dubna 2014 své osmdesáté narozeniny. Jeho jméno je zárukou té nejvyšší ...
Číst dál →
Svědkyně ohně
Recenze

Poctivé drámo

Severská detektivka je v současnosti světovým fenoménem a ani čeští čtenáři nezůstávají o nic ošizeni. Zatímco před revolucí a v 90. letech jsme mohli poznat ...
Číst dál →
Dvanáct nejznámějších povídek
Recenze

Podivné experimenty Edgara Allana Poea

Do kin právě přichází snímek Podivný experiment, který, stejně jako o dva roky dříve Havran, převádí na filmové plátno povídky, které napsal mistr napětí Edgar ...
Číst dál →
banner 300x480
banner 300x300
banner 300x300

O autorovi

Plachetnice na vinětách
Bude ženská v mém věku ještě někoho zajímat? dumá zas a znovu sedmačtyřicetiletá docentka literatury Marie, kterou okolnosti přiměly stáhnout se do izolace. Dostihla ji banální tragikomedie, o níž jako specialistka tisíckrát četla i přednášela, avšak po zradě manžela a odchodu dospělé dcery tohle klišé zažívá na vlastní kůži. Když se na léto vrací na Krumlovsko, aby vypomohla nemocným rodičům a smířila se s tiše agresivní sestrou, zkouší na záchranné plavbě do vlastní minulosti dohledat důvody, proč se tolik vykořenila a odcizila. Ale komu se tu svěří, když se její venkovští vrstevníci chovají jako Stroupežnického furianti svolávající hromy a blesky na vetřelkyni z Prahy a sečtělý hoch z krumlovského knihkupectví je zase zoufale mladý?
Přejít nahoru