Jednu spojitost s filmovou adaptací přesto nelze pominout. Režisérka Alexandra Bauerová nesáhla po filmovém představiteli hlavní role barona Johanese Salmona de Caus, Karlu Dobrém. Pro vypravěče si vybrala Jana Kolaříka, který ve filmu hrál faráře Fidelia, baronova důstojného protivníka. Kolaříkův hlas je podmanivý, temné podtóny zachovávají přesnou výslovnost vybroušenou bohatými zkušenostmi z dabingu. Oko snadno v textu přelétne či dokonce přehlédne slova, která po vyslovení uvíznou v uších. Zváhnout, poštívat, kvadrátek, ekvipáž, zmatnělý, bramelák…
Jazyk drnčí jako kola landaueru přes výmoly, jak se na své panství pod horou Vlhošť vrací tajemný baron s věčně mokrými vlasy. Přes křivý úsměv se mu zubů nedopočítáte a stejná potíž je s jeho věkem. Ve Staré Vsi čekali, že pán sem přijel dožít, a on má sil a plánů na mnoho let dopředu. Baronovo zelené srdce bije pro rybníky a on si předsevzal dát promyšlenou rybniční soustavu, dílo jeho otce, opět do pořádku.
Nápaditý hudební doprovod, pod kterým je podepsán Mario Buzzi, se nenechá zmást prvotním baronovým okouzlením lidovými zvyky a písněmi Staroveských. Je to hastrman, kdo lidi pozoruje a soudí, jeho podivně pokroucený komentář posloucháme. Nahrávka je rozdělena do kratších, sotva čtvrthodinových úseků, o to monumentálněji se ohlašují začátky a konce knižních kapitol. Nechybí ani občasné žblunknutí. Hastrman koneckonců vypráví píseň vody, pro kterou není lidský život o moc významnější než život pulce.
Posluchače neznalého knižní předlohy možná překvapí druhá kniha, která je situována do současnosti a popisuje dny hněvu. Tehdy se teprve obnaží autorův záměr napsat Zelený román, vtělit do postavy hastrmana moc i bezmoc přírody tváří v tvář člověku. Máchův kraj už neobdivují poutníci, nevzývají panny a mládenci, německé obyvatelstvo bylo odsunuto a české vyhnali stavitelé obludné přehrady. Se stejnou systematičností, s jakou se baron de Caus zbavoval nepohodlných před dvě stě lety, postupuje i dnes, kdy přibylo přisluhovačů, zbohatlíků a neužitečných politiků.
Audiokniha bravurně svázala obě knihy dohromady, připravovala posluchače na to, co přijde. Naznačovala, že logika hastrmanova pojetí světa, jeho verze spravedlnosti se nezměnila. Kolařík se stejným zaujetím popíše mokřad, smírčí kříž i těžební rypadlo. Poslech je ideální pro toulky po krajině, kterou nám Urbanův jazyk umožňuje uchopit s novými významy. Stará magie slov navrací vodě zapomenuté jméno.
