Přitahuje ale i vypravěčku příběhu, spisovatelku, která se po krachu vztahu vrací ke svým rodičům, aby si dala svůj život do pořádku. Říká si, že by jí psaní románu o tajemném domě mohlo pomoci překonat složitou životní situaci. Jakmile se ale začne na věci blíže vyptávat, začne temnota Havířoviny obklopovat i ji.
Ačkoliv by se to z anotace a dokonce i první části knihy mohlo zdát, Havířovina není hororový příběh. Autorka Iva Hadj Moussa totiž využila strašidelných kulis jen jako pozadí pro napsání kratšího společenského románu, v němž se ale mísí hned několik nálad. Kdo by tedy čekal mystično a trochu nevysvětlitelného nadpřirozena, bude nejspíše zklamán. Pátrání po tom, proč lidé páchají zlé věci, ale přináší neméně záhadnou atmosféru. Odhalování tajemství obyvatel zdánlivě poklidné vesnice je zároveň dostatečně zajímavé, aby nakonec uspokojilo i ty, kteří se chtěli trochu bát. Lidské jednání je totiž někdy děsivé až až.
Vedle linie pátrání v minulosti sousedů se ale příběh soustředí především na samotnou hrdinku. Se svými traumaty se jí daří bojovat jen obtížně a návrat z Prahy do rodného hnízda v ní pocity vlastního selhání a neúspěchu spíše ještě podporuje. Aby nebyla četba jen depresivním klopýtáním od stránky ke stránce, komentuje autorka vesnický život s nadhledem a jemně jízlivým humorem. Utahuje si tu ze stereotypů a specifik venkova tak, že by Kateřina Šedá mohla z knihy čerpat inspiraci pro svou Národní sbírku zlozvyků. Míří ale také do vlastních řad, když nenechá nit suchou na spisovatelské profesi a současných čtenářských trendech, například posedlosti příběhy z koncentračních táborů, majících někdy až absurdní názvy, protože „cokoliv z Osvětimi“ zkrátka dneska prodává.
Zvukovou podobu vtiskli Havířovině v ostravském nakladatelství Ova Audio. V režii Vladana Hýla se role vypravěčky premiérově zhostila herečka Národního divadla moravskoslezského Petra Kocmanová. I přes to, že jde o její první zkušenost s načítáním audioknih, nezapře své herecké zkušenosti a příběhem provází takřka bez zaváhání. Vypravěčce, která se pokusem o drsnější vnější slupku snaží před okolím skrývat svou křehkost, vtiskla lehce melancholický projev. Poněkud pomalejší tempo jejího vyprávění sice koresponduje s neradostnou životní situací hrdinky a náladou vyprávění, přesto by alespoň trochu svižnější četba příběhu neuškodila.
Kromě elegantního přebalu zdobí Havířovinu ještě hudba Michala Sedláčka, která odkazuje na kraj, kde se příběh odehrává. Častým nešvarem u audioknih bývá přílišná hlasitost použitých melodií. Tady se naopak místy stane, že potichu odeznívající hudba je téměř neslyšná, což působí, jako by na konci kapitoly zůstalo nezvykle dlouhé ticho. A když už jsme u zvuku a ticha, nejde nezmínit ještě několik drobných nedostatků, které s sebou nahrávka nese. Při poslechu s kvalitními sluchátky je zřetelně slyšet, že pod projevem interpretky zní konstantní lehký šum, který je ale včetně nádechů postprodukčně odstraněn z pauz mezi slovy nebo větami. Při hlasitějším poslechu tyto přechody znějí uměle a nepřirozeně, naopak občas ve výsledném mixu zůstaly rušivé zbytky mlasků. Když navíc interpretka na několika místech zvýší hlas, dojde k přebuzení a tím i zkreslení jejího hlasu.
Havířovina sice vznikla v malém vydavatelství, podobně jako i další poslední tituly Ova Audio ale pokukuje po tom, jak vypadají audioknihy již zavedených produkcí. Projevuje se to jak na obalu a hudbě na míru, tak ve volbě profesionálních interpretů. Ruku v ruce s tím ale musí jít i technická úroveň nahrávky, která není špatná, rozhodně má ale své rezervy. Že se dá dobře natáčet i v obýváku, dokazuje třeba nedávno Vlastní životopis Agathy Christie, kde jsou ponechány i nádechy interpretky, což ve většině případů působí přirozenějším dojmem, než když jsou z nahrávek odstraňovány.
