Leckdo by asi čekal porci hereckých memoárů – však by také cesta inženýra od neúspěšných pokusů u prkna rýsovacího k prknům, která znamenají svět, byla zajisté poutavá. A těch osobností, o nichž by se dalo vyprávět! Úvodní minuty nahrávky dokonce posluchače na podobnou procházku hereckou minulostí nenásilně připravují. Jenže pak přijde…
Celé vyprávění je sbírkou úsměvných fejetonků. Pochopitelně v nich dojde i na očekávané vzpomínání, to však v žádném případě nehraje prim. Naopak, Nárožný počítá s poučeným posluchačem, který se alespoň zhruba orientuje v kulturních reáliích (skupina Rangers, divadlo Semafor) a významných osobnostech spojených s jeho životem, a který si kontext často umí dosadit sám. Raději než osvětlování souvislostí se tak věnuje nejrůznějším malým tématům a nebojí se ani po vzoru hereckých bardů přidat anekdotu. Chronologie nehraje roli, jde spíše o střípky, díky své různorodosti poutavě pestrobarevné.
Dojde na boj s vlastními sykavkami, kolegiální vtípky, ryze osobní zážitky z období začínající popularity, laskavou anatomii vernisáže všech malířů, na úvahu o pohledu manželek na manžele, na vulgárnější verzi Perníkové chaloupky z lásky věnované vnoučatům i na hořkosladkou úvahu o stáří. Každý si může v audioknize Škoda slova, které padne vedle najít svou oblíbenou pasáž a vracet se k ní.
Pečlivost byla věnována hudebním předělům, které si vzala na starosti další legenda – všestranný jazzový improvizátor Jiří Stivín. Hned v úvodu posluchače překvapí variace na Fišerovo hudební téma seriálu Mach a Šebestová, následují mnohé další: Vejvodova Škoda lásky, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš Karla Svobody, Smetanova Vltava, šlágr Já bych chtěl mít tvé foto a dojde i na legendárního Hajaju. Každá historka je tak uvozena nebo zakončena svou vlastní originální improvizací, což je v žánru audioknih, které občas dokážou trpět jistou monotónnosti hudebních témat, nesmírně osvěžující počin.
Necelé dvě hodinky s Petrem Nárožným nakonec utečou v příjemném tempu jako voda a dychtivý posluchač by si jistě přál pokračování. Bylo by příjemné mít podobných střípků vztažených třeba i ke konkrétním osobám ještě více. Pokud navíc máte rádi osobitý Nárožného styl vyprávění, oceníte, že jeho příběhům v režii Tomáše Vondrovice nechybí ani důvěrně známý „macourkovský“ nádech. Další z maličkostí, která vás doslova pohladí po duši.
