Hrdinou příběhu je rozšafný dudák Steenie, který má od krutého sira Roberta Redgauntleta pronajatý dvorec. Protože mu ale půda moc nevynáší, je na štíru s placením nájmu. Vypůjčí si proto peníze a siru Robertovi je přinese. Vybere si pro to ale nevhodný moment. Šlechtice během jejich schůzky stihne mrtvice dřív, než stihne vydat stvrzenku. Dědic panství sir John ale následně požaduje důkaz o zaplacení, takže Steeniemu nezbývá nic jiného, než si pro něj jít za sirem Robertem do samotného pekla.
Sir Walter Scott patří ke klasikům romantické literatury a zakladatelům žánru historického románu. Součástí jednoho z nich (česky nevyšel, v originále Redgauntlet, 1824) je i kratší příběh Historka šumaře Willieho, který naopak bývá publikován samostatně poměrně často, a to zejména v antologiích hrůzostrašných povídek. Těch u nás vyšlo koncem 60. let několik, kromě asi nejslavnější Tiché hrůzy jde zejména o Stráž u mrtvého, kterou sestavila Marie Švestková. Jak asi tušíte, Historka šumaře Willieho je její součástí. Pro dramatizaci výchozí text upravil Zdeněk Kovář, který se tím postaral i o zmizení titulního šumaře Willieho. O tom ale až za chvíli.
Strašidelná tvrz, kde se v noci po úmrtí sira Roberta dějí prazvláštní věci, či v temných hvozdech skrytá brána do pekelné říše, to jsou rekvizity, které příběh řadí k dobové módě strašidelných příběhů. Zároveň však jde o ideální příležitost pro zvukové médium, respektive pro tvůrce hudební a ruchové koláže. V tomto směru se hra drží dobrých tradic, třebaže v mezích devadesátých let. Byla ostatně natočena v roce 1999 Karlem Weinlichem pro cyklus sobotních her pro mládež. Z tohoto faktu vyplývají nejen klasické režijní postupy, kterých se nahrávka drží, ale i výborné herecké výkony.
Dlužníka Steenieho ztvárnil vynikající Petr Pelzer, který jej pojal jako zemitého a navenek lehkovážného, v jádru ale odvážného chlapíka. Zlostného Sira Roberta, kterého ďábel odnese do pekla přímo z hodovní síně, přesvědčivě zahrál Josef Somr. Dále si v povídce zahráli třeba Simona Stašová, Lukáš Hlavica a Antonín Hardt nebo Stanislav Oubram jako démonický ďábel. Průvodci příběhem byli Pavel Soukup a Rudolf Pellar.
Kdysi hrůzostrašné příběhy z 19. století nás v době moderních hororů už příliš neděsí, ale jejich kombinace nadpřirozena, detektivní linky a strašidelných kulis má dodnes své kouzlo. A to platí i o rozhlasových nahrávkách z dob, kdy se natáčelo analogově ve studiu namísto binaurálně v plenéru. Nahrávka dobu vzniku nezapře, klasické ruchy Petra Šplíchala, Skotskem inspirovaná hudba Petra Mandela ale působí i dnes příjemně a výkony hereckých představitelů jsou nejen nadčasové, ale v mnohém i nenahraditelné. Dokonalá výslovnost, cit pro stylizaci, to je něco, co někdy současným hercům schází.
A kam tedy zmizel onen titulní šumař Willie? V původní povídce je vypravěčem Steenieho příběhu jeho vnuk, potulný houslista, tedy šumař Willie. Jeho postavu ale autor rozhlasové úpravy Zdeněk Kovář rozdělil do dvou vypravěčských partů vnuků pro Pavla Soukupa a Petra Pelzera, aniž by je jmenoval. Historka šumaře Willieho ale naštěstí funguje i bez titulní postavy.
