Navzdory prudérní společnosti šedesátých let se Paul se Susan rozhodnou vzepřít zažitým stereotypům a utečou spolu do Londýna. Jejich společnému štěstí zpočátku zdánlivě nestojí nic v cestě, netrvá však dlouho, a do soukolí jejich vztahu se začne pomalu, ale jistě sypat písek. Zatímco Paul podlehl jí, jí hrozí podlehnutí velmi silnému nepříteli.
Julian Barnes patří mezi nejznámější a nejúspěšnější současné britské autory, zejména z oblasti experimentální prózy a esejů. Ve svém u nás prozatím posledním vydaném románu Jediný příběh se vrací ke svým dřívějším tématům, tedy nostalgii, reflektování ztráty či otázce nahlížení na vlastní minulost. Nechybí ani jistá nespolehlivost vypravěče, který ostatně sám upozorňuje na to, že ne vše se možná odehrálo tak, jak si to pamatuje, nebo chce pamatovat.
Příběh Paulovy a Susaniny lásky, jediný příběh, který z celého hrdinova života stojí za to, aby byl vyprávěn, není v textu konfrontován s jiným pohledem než Paulovým. On sám na něj však nahlíží třikrát různou optikou. Nejprve se za svou minulostí ohlíží nadšenýma, vášnivýma očima svého ani ne dvacetiletého já. Tyto kapitoly, psané v ich-formě, posluchače přímo strhávají do víru zamilovanosti spolu s Paulem. Ve druhé části, v níž se zprvu banální příběh jako vystřižený z červené knihovny začíná rychle překlápět do dramatu, už se hrdina-vypravěč snaží od událostí odtáhnout. Odosobněné vyprávění, psané ve druhé osobě množného čísla, jakoby v marné snaze křičelo a vyzývalo čtenáře k pochopení jeho jednání. Po této temné části následuje závěrečná, třetí část knihy, jíž prostupuje snaha o udržení si odstupu od dávno uplynulých událostí. Zde už stárnoucí Paul er-formou popisuje své současné pocity z příběhu jeho života, popisuje je s jakýmsi nadhledem a zkušenostmi, které za pět desetiletí, která uplynula od jejich seznámení se Susan, nabyl.
Ve vyprávění se střídá vzpomínání na zamilovanost, pocity štěstí ze společně strávených let, ale i pocity beznaděje, marnosti a touhy postavit se Susaniným démonům, až po následný smutek a rezignaci. Vypravěč se snaží hledat různé definice lásky tak, jak je během svého života vlivem věku a okolností vnímal. Pro takto silný text, plný vzpomínání, přemítání a reflektování, bylo nutné pro audioknižní podobu vybrat odpovídajícího interpreta, který by Jediný příběh dokázal věrohodně podat. Nakladatelství Témbr oslovilo herce Viktora Preisse, nad nímž v roli režiséra bděl Petr Gojda.
Viktor Preiss nikdy neskrýval svou lásku k práci s mikrofonem, v minulosti se však četbě zpravidla vyhýbal. V posledních letech se však stále častěji do této, dle svých slov nejobtížnější disciplíny v oblasti mluveného slova, vrací. A už od první minuty je jasné, že pro Jediný příběh nemohli v Témbru vybrat lepšího interpreta. Jeho hlas tu zahřívá posluchače příjemnou vřelostí, jinde se zachvívá rozčílením či napětím, nebo drásá posluchačovy nervy v bezvýchodných situacích hlavního protagonisty. Jediný příběh v Preissově podání není pouhou četbou, ale niterným vyprávěním, které jakoby herec prožíval spolu s hrdinou. Výslednému dojmu z precizní, výjimečné audioknižní nahrávky, přidává plusové body i citlivý, přesto výrazný hudební doprovod pianistky Beaty Hlavenkové.
