Už samotný název, byť obvyklejší je v tomto směru terminologie koncentrace, soustředění, nebo na opačné ose roztěkanost, napovídá, že se autor zabývá problémy, k nimž vede naše neustálé přebíhání od úkolu k úkolu, od činnosti k činnosti, myšlenkové neukotvení či přímo tzv. multitasking – dělání vícero „věcí“ naráz. Hluboká práce zní vlastně velmi smysluplně, neboť opravdu jde o to ponořit se někam do hloubky, někam, kde veškeré signály, šumy, ruchy, okolní svět vlastně nedosáhne, není slyšet. Hluboká práce představuje typ činnosti, kdy náš mozek sice dostává „zabrat“, současně však získává odměnu vpravdě lahodnou – pocit, že věci se skutečně realizují, dotahují do konce, že výsledky vznikají dost možná až překvapivě snadno a rychle.
Cal Newport sepsal knihu velmi osobní. Sám na sobě ukazuje, co s ním jeho postupné navyknutí umět si udržet prostor pro tuto hlubokou práci udělalo. Coby akademický pracovník získal schopnost psát a publikovat recenzované texty, stejně tak knihu. A to aniž by pracoval o víkendu nebo po šesté hodině odpolední. Ve své publikaci nepřináší nové recepty, žádné jím „patentované“ know-how, nýbrž velmi srozumitelně a přesto fundovaně rozebírá dílčí principy, které k hluboké práci vedou, které ji charakterizují a jejichž nedodržování naopak člověka „nabourává“. Já sám jsem při čtení/poslechu zjistil, že k tomu, co Newport doporučuje, jsem během let sám dospěl. Zejména k práci s časovými bloky, schopnosti si plánovat týden a den tak, aby vznikal „hájený“ prostor, do něhož nesmějí proniknout „zbytečnosti“. Přesto jsem Hlubokou práci četl jednou a dvakrát si ji ještě poslechl. Nabízí totiž několik natolik přesně formulovaných tezí, že v případě slabé motivace, nebo jistých nejasností, jak se k „ochočení“ sociálních sítí či jiných mělkých aktivit dostat, velmi pomůže.
Hluboká práce má tu výhodu, že coby audiokniha může velmi dobře fungovat. Text nepracuje s obrazovým materiálem, Newportův jazyk je sice prodchnut jeho akademickým působením, přesto se vyhýbá složitým formulacím a poznámkám, které by jej ještě doplňovaly. Navíc se svými 240 stránkami, resp. necelými osmi hodinami, není ani nikterak dlouhý. Proto je skvělé, že se nakladatelství Jan Melvil Publishing rozhodlo knihu vydat právě i ve zvuku.
Radost však kalí její zpracování, respektive samotné načtení. Petr Theodor Pidrman disponuje velmi příjemným hlasem a skvělou artikulací, bohužel mu naopak schází dynamický rozsah, který by se postaral o pestřejší rytmizaci vět. Výsledek proto připomíná prohlídky tuzemských památek, jen znuděný hlas průvodce si vyměňte za příjemný, leč stále stejně znějící proslov interpreta.
Upřímně, kdybych knihu předtím nečetl a nevěděl, jak moc skvělá je, asi bych si po prvních kapitolách (které jsou navíc přeci jen o něco více obecnější, než ty následující) poslech Hluboké práce odpustil. Pokud však na samotné čtení nemáte prostor/čas a dáváte přednost audioknihám, i přes tyto výhrady k načtení, vám Hlubokou práci doporučuji. Ve své kategorii jde, dle mé zkušenosti, o jednu z těch nejvydařenějších knih. Knih, které si nehrají na žádné „životaměniče“, přesto se jí může podařit vám v životě udělat mnoho dobrého.
