Postavou, která tři romány propojuje, je detektiv Bill Hodges z detektivní kanceláře Právo nálezce. Ten na sebe vezme roli mentora a ochránce postavy deprivované, lehce autistické Holly Gibney. Ta je právě hlavní figurou rozkrývající případy zmizelých osob.
To by snad nebyl ani Stephen King, kdyby netrumfnul sám sebe. V Holly se setkáváme s eufemisticky řečeno bizarním, do odporných detailů vyvedeným tématem stárnoucího manželského páru vysokoškolských profesorů, kteří se nezabývají ničím švihlejším, než únosy za účelem pojídání lidského masa. King jako by tím lehce vracel úder a vysmál se z plna hrdla odborné literární obci, která jeho dílo považuje za prózu pro nenáročné čtenáře. Díky jeho nedávnému románu Billy Summers jsme ujištěni, že vedle čistokrevných hororů perfektně ovládá i v uvozovkách obyčejný detektivní žánr mistrovsky a takřka se v tomto případě obejde bez jakýchkoliv prvků nadpřirozena.
Co si ale 77letý v nejlepším slova smyslu psychopaticky plodný autor neodpouští, je časté zařazení detailu, známého minimálně z proslulého románu To, a tím myslíme zmínku o děsivé ulici Sycamore Street – v níž nerostou javory – , kterou rád jako easter egg vkládá pozornému publiku do cesty. Románem nám King také dává možnost zpětně se ohlédnout za obdobím pandemie, do nějž příběh zasadil, a vyrovnat se s jejími následky.
Audioknižní verzi Holly dalo letos vzniknout vydavatelství OneHotBook, stejně jako výše zmíněnému románu Billy Summers před dvěma lety. O dojem z více než dvacetihodinové jízdy se postarala svým přednesem odehrávajícím se v melodickém rytmu interpretka Klára Oltová. Získala tak možnost pomyslně změřit síly s kolegy Janem Kanyzou a Kajetánem Písařovicem, kteří věnovali hlas trilogii Pan Mercedes. S barvou hlasu Kláry Oltové děj v Holly příjemným způsobem odsýpá právě díky zmiňované ve vlnách plynoucí dikci, v níž nechává znít lehkou, ale až baziliščí jízlivost. Repetetivním Kingovým hláškám („…čerstvá milionářka vejde do baru…“) tento projev beze zbytku sluší.
Hudební předěly vložené mezi kapitoly jsou jednak dobře funkční, ale také vkusné a dobře zvyšující napětí. V takovém dobře zvládnutém opusu je pak ale smutné slyšet špatně vyslovené anglicky ustálené výrazy (například Black Lives Matters). Samozřejmě to ale nehraje roli v tužbě dočkat se dalšího vyprávění Kláry Oltové o vyšetřovatelce s úzkostnou poruchou, s níž se řada posluchačů může ztotožnit.
