Ale i kdyby toho nebylo a zůstal jen její románový debut, pořád by její stopa byla víc než patrná. Autobiograficky laděná próza Honzlová s podtitulem Protestsong, kterou začala psát v Praze v roce 1968 a dokončila ji o dva roky později už v americké a kanadské emigraci, se totiž zařadila mezi nejlepší texty své doby a zřejmě i mezi nejlepší české texty vůbec.
Mladičká Jana Honzlová je zpěvačkou v souboru písní a tanců Sedmikrása a na začátku románu ji zastihujeme v hlubokém rozladění, neboť ji právě byla z kádrových důvodů zakázána účast na uměleckém zájezdu do kapitalistického Finska. Jak záhy pochopí z materiálů, ke kterým se náhodou dostane, touhle mrzutostí nemají skončit ani nátlak komunistických pohlavárů, ani všudypřítomné intriky. Půjde jí o samotné zaměstnání, což nejen pro ni znamená ohrožení existenční – momentálně živí svou apatickou matku, inteligentního desetiletého bratra a nezodpovědnou postpubertální sestru. Otec totiž emigroval, další sestra už od rodiny dávno odešla a dva starší bratři mají momentálně jiné starosti: jeden na vojně u černých baronů, druhý ve vězení za nepovedený pokus emigrovat.
Z této výchozí situace plyne neuvěřitelně bytelné vyprávění, které je detailně promyšlené fabulačně i stylisticky. Z množství epizod, úvah a vzpomínek Zdena Salivarová staví majestátní i groteskní příběh, který nejen ilustruje tu odpornou dobu československých padesátých let, ale zároveň ji velmi dobře analyzuje a bez jakékoli známky explicitnosti i obžalovává. Jde o nesmírně plastický a hluboký portrét inteligentní mladé ženy, proti níž stojí totalitní moc i obyčejná lidská malost, ženy, která nehodlá jen tak rezignovat, ale se která také k opravdové naději propracovává skrz náboženské berličky, aby nakonec pochopila, že vítězství nad vším tím zlem není tak úplně materiální záležitost.
V neposlední řadě jde o čtivou knihu. Stylisticky je založena na krátkých jednoduchých větách s bohatým využitím černého humoru, sarkasmu a ironie (patrně jde o následek stejného inspiračního zdroje v americké drsné škole a Ernstu Hemingwayovi, který pozorujeme i u Škvoreckého). A vzhledem k použité ichformě je to přesně taková kniha, jejíž zvuková verze musí být snem každého interpreta. Rozhlasová režisérka Markéta Jahodová, která se ujala realizace audioknihy, jež vyšla pod prestižní značkou OneHotBook, se obrátila na sedmadvacetiletou talentovanou herečku Denisu Barešovou.
Její dosavadní práce ve studiu sice není příliš rozsáhlá, ale o to je kvalitnější. A to včetně románu Honzlová, který se v jejím podání promění z literárního díla ve zvukový prostor, v němž Barešová bude děj vyprávět, hrát a v ohlasech písní i zpívat jako alter ego hlavní hrdinky a vypravěčky v jedné osobě, a to se všemi proměnami nálad, dynamiky a rytmu, zároveň ale s nadhledem, díky kterému slyšitelně chápe, nikoli jen odhaduje všechny možné významy právě pronášených vět. Je to pozoruhodně vyzrálý, nadprůměrný výkon, díky kterému byl český audioknižní trh podstatně obohacen.
Audiokniha je opatřena doslovem literárního vědce a oceňovaného editora Michaela Špirita, kterou načetl s klasickou noblesou a přesností Pavel Soukup. Na začátku zvukově bezvadné audioknihy zazní spirituál, jinak se ale obejde bez hudby. A přesto je to koncert!
