V případě titulu Hora mezi námi však tváře Kate Winslet a Idrise Elby považuji za minusové body. Přestože mám oba herce ráda, film se s románovou předlohou nepotkal. Jenže nakladatelství Motto, které za nahrávkou stojí, vizuál filmového plakátu použilo už na knižní obálce českého vydání. Předem se tak vzdalo možnosti očistit text od nesmyslných nánosů hollywoodské představy, z jakých nezbytných přísad se vaří dobrý příběh.
Spisovatel Charles Martin totiž nenapsal adrenalinový román o přežití v divočině. Hory, sníh, dokonce i pád letadla jsou pro něj jen kulisy, které čtenáři přirozeně popíše, ale ne tak, aby se hory úžasem zatřásly. Hora mezi námi je především milostným příběhem, vlastně rovnou dvěma. A za jejich vypravěče si autor zvolil uzavřeného lékaře Bena, který má potíže projevovat city a je lapen vlastní minulostí. Narátor Marek Holý však pusu nezavře, takže si až zpětně uvědomíte, jak moc je postava v reálném životě na slovo skoupá. Vše se odehrává v Benově hlavě, vzpomínkách a představách. Mluví-li vůbec nahlas, nejvíce sdílný bývá ke svému diktafonu.
Takto rozehrané karty jsou jako stvořené pro zvukovou verzi. Marek Holý se profesionálně zhostil líčení okolností, které lékaře a novinářku Ashley svedou dohromady a ponechají vrtkavému osudu na zasněžených svazích v chráněné oblasti severovýchodního Utahu. Tancem na ledě je bezpochyby retrospektivní část a neustálé vnitřní komentáře Bena směřované manželce Rachel. Sladkobolností zrůžoví i sníh, který trosečníky obklopuje. Vítané odlehčení, které herec náležitě naservíruje, představuje špičkování dvojice přeživších, při kterých oba předstírají, že je jen otázka minut, než dorazí poslíček s pizzou či jim kávovar připraví voňavé cappuccino.
Možná se měl Charles Martin pustit spíš do komediálního žánru. Přistihla jsem se i u poněkud škodolibé vzpomínky na Jacka Nicholsona v roli úspěšného spisovatele kýčovitých románků ve snímku Lepší už to nebude. Martinovi jsem zkrátka tak nekonečně oddaného, citlivého a romantického muže, jakého v knize vylíčil, nevěřila. Navodit tu správnou atmosféru a dobrousit žánrové vymezení by však nemuselo ležet jen na bedrech narátora. Pomocnou ruku mohou podat i hudební předěly kapitol, jenže zvolený zvukový doprovod si příliš vysoké cíle neklade. Neurazí, nicméně zanechává spíše monotónní dojem.
Hora mezi námi je příjemnou jednohubkou. Spíše než dramatem slepičí polévkou pro duši, která navzdory vylíčeným sněhovým vánicím zahřeje. Marek Holý svým přednesem navíc text povýší o stupínek výš. Jen si nepřestávám lámat hlavu nad upovídaností vnitřního hlasu mlčenlivého Bena. Jestli mají takové myšlenkové přetlaky i ostatní introverti, zůstanu ráda extrovertem.
