Výroba audiodramatických podcastů je doménou zejména Radia Wave. Obsahově reflektují témata, která zajímají mladé posluchače. V loňském roce se k Wavu přidalo i dětské Rádio Junior. Autorka Tereza Verecká přímo pro stanici napsala pětidílný seriál Lyžák. Podcast bylo možné poslouchat premiérově ve vysílání Rádia Junior a následně kdykoli na webu nebo v aplikacích, přičemž na obou místech je seriál stále k dispozici. Je proto zvláštní, že se titul rozhodl vydat Radioservis jako audioknihu v digitální distribuci. Přece jen nedává příliš smysl mít v prodeji něco, co je možné si kdykoli pustit na zmíněných platformách.
Tereza Verecká přišla s mnohokrát zpracovaným námětem teenagerů na výletě, v tomto případě na školním lyžařském výcviku. Obyčejně jsou tato témata zpracovávána komicky, někdy až ztřeštěně a jejich cílem není nic víc než recipienty pobavit. To se však netýká audioseriálu Lyžák, jehož formální struktura ctí žánr hororu. V horské chatě kdesi na samotě tak studenti vyvolávají duchy a jedno takové vyvolávání se zvrtne. Děsivé sněhové přízraky jsou rozhodně tím menším problémem, se kterým se musí školáci vypořádat.
Autorka funkčně míchá hororové motivy s prvky detektivky. Zároveň využívá formálních náležitostí true crime podcastů. Tyto non-fikční postupy, jakými jsou v Lyžáku prezentovány zcela smyšlené události, přispívají k autentičnosti uměleckého díla. Ve spojení s binaurálním způsobem natáčení, kdy vše slyšíte tak, jako byste byli s postavami v dané situaci, jde o vskutku sugestivní poslechový zážitek. Zajímavé je, že motiv true crime podcastu se objevuje i v audiodramatickém hororu Šum od Jana Vejnara, který Český rozhlas Dvojka uvedl v únoru tohoto roku (a který rovněž vyšel v březnu u Radioservisu). To je dokladem toho, že zdánlivě autentické materiály a non-fikční postupy mohou hororový příběh jen posílit. Lze očekávat, že tyto motivy se v audiálních hororech budou objevovat čím dál častěji. Jak v případě Šumu, tak i u Lyžáku stál za hudbou a zvukovým designem Ondřej Gášek. Obojí spolu skvěle koresponduje. Tvůrce tak vytváří tísnivou atmosféru, což aktivně působí na receptory strachu posluchačů.
Tereza Verecká si svůj text také sama zrežírovala. Zde je nutné upozornit na výkony představitelů dětských rolí (Vojtěcha Franců – mimochodem čerstvého držitele Ceny Divadelních novin v kategorii Talent roku – a Rosalie Malinské a zejména pak malých hereček Ráchel Gojdové a Žofie Hánová). Všichni jsou velice uvěřitelní, a přestože se ve většině jedná o v audioknižním světě nepříliš známá jména, není to v porovnání s audiálními bardy Jiřím Lábusem nebo Pavlou Tomicovou ani v nejmenším znát. Dismanův rozhlasový dětský soubor vychovává opravdu spoustu zajímavých audiálních interpretů a potažmo tedy i hlasů, s nimiž se v budoucnu budeme jistě setkávat častěji. Celek z hereckého hlediska působí velice uvolněně a zejména realisticky. Patrné to je zejména ve scéně, kdy se jedna z učitelek snaží zachránit ze sněhové pasti studenta v bezvědomí. Režisérce se výborně podařilo vybalancovat určitou míru hysterie a racionality, kterými je celý seriál doslova prošpikován.
Tvůrci doporučují poslech dětem od deseti let. A my se k jejich doporučení připojujeme. Podcast Lyžák je opravdu strašidelný a díky binaurálnímu zvuku a částečnému natáčení v exteriérech také hodně sugestivní. Mladší či bázlivější děti by se při poslechu opravdu mohly bát.
