Román Agathy Christie Hra na vraždu se jako již tradičně odehrává v autorčině oblíbené lokalitě, kterou je hrabství Devon. Zaslechneme proto zmínky o městech jako Torquay nebo Exeter, z nichž pocházely postavy z jejích mnohých dalších románů. Tento konkrétní příběh má svým způsobem k britské spisovatelce blíže než ostatní, jelikož modelem pro „velký bílý georgiánský dům“ Nasse byl jednoznačně autorčin letní dům. Tamtéž se také natáčela filmová adaptace příběhu s Davidem Suchetem v hlavní roli.
Právě do Nasse přijíždí v románu nejprve paní Oliverová, aby pro tamní společnost zorganizovala hon na vraha, kdy jednotliví pátrači nacházejí stopy v areálu domu, aby nakonec správě určili pachatele. Následně však dorazí i Hercule Poirot, protože slavná spisovatelka je přesvědčena, že tu něco nehraje a dost možná dojde k opravdové vraždě. A jelikož intuice této dámy se leckdy trefí do černého, mrtvé tělo na sebe nenechá dlouho čekat.
Z hlediska interpretace jako takové nelze audioknize nic vytknout. Dialogy mezi postavami působí přirozeně, klíčové momenty mají svou propracovanou psychologii a vše je v podání Lukáše Hlavici velmi uvěřitelné, takže svěží letní vyprávění s vraždou posluchače velmi rychle strhne a necelých osm hodin poslechu uteče jako nic. Je ale nechvalným zvykem mnohých českých audioknižních vydavatelů, že pokud jde o anglofonní prostředí, mají tendenci spoléhat se pouze tak nějak na vlastní cit a úsudek.
Přitom právě audioknižní vydání je mnohdy pro čtenáře tím jediným nástrojem, jak si osvojit správnou výslovnost méně známých místopisných názvů či jmen. Klíčové by se to mohlo zdát v rámci produkce severských thrillerů, díky nimž dnes už leckdo ví, že například Göteborg se čte „Jéteborg“. Ovšem ani anglofonní není radno zanedbávat. Čtenáři leckdy zůstává pouze jeho vlastní představa o tom, jak se ten který název či jméno vlastně vyslovuje, posluchač se spoléhá na adekvátnost toho, co právě slyšel. O to důležitější je, aby zvláště u tak žádaných audioknih, jako jsou ty od Agathy Christie, vydavatelé neprokazovali posluchačům medvědí službu. Ostatně v audioknižní branži se běžně nechávají pořizovat transkripce cizojazyčných výrazů – bohužel ne tak v případě děl nejznámější autorky detektivek. Možná jen tentokrát nebyly tak zcela přesné, nebo se jich tvůrci nedrželi. Každopádně výsledkem je v několika případech opakovaně nepřesná výslovnost.
Je tak snadné dohledat od kteréhokoli autorčina díla nějakou tu četbu, rozhlasovou dramatizaci BBC nebo televizní adaptaci v originálním znění. Zabralo pět minut ověřit, že Nasse, které ve vydání od OneHotBook zní „Nase“, vyslovuje představitel Poirota David Suchet (ve filmu i kompletní audioknize) jako „Nas“. Dvě minuty stačí na dohledání výslovnosti psího plemene zvaného bloodhound – to se přirozeně čte „bladhaund“ a nikoli „bludhaund“, jak zazní v české nahrávce nejméně desetkrát. Dalších pár minut trvá dozvědět se, že manželé Leggeovi, opakovaně čtení jako „Ležijovi“, jsou ve skutečnosti jednoduše „Legovi“ a novou výslovnost tohoto jména není třeba znovu vynalézat. A tak by bylo možné pokračovat.
Je trochu smutné, že jedna z nejzábavnějších detektivek s Herculem Poirotem – a tak sveřepě interpretovaná Lukášem Hlavicou – v rámci diskuse mezi milovníky děl Agathy Christie poslouží tak špatně. Jedněm totiž dříve nebo později bude vyčteno, že poslouchali audioknihu.
