Kyberpunková swingers party přináší čtyři delší povídky a v nich očekávatelný děj, jaký si kterýkoli čtenář série s doktorem Koskem nejspíš umí dobře představit. Co je na nejnovějším počinu Františka Kotlety vůbec nejzajímavější, je samotný způsob, jakým přistupuje ke své hrdince. Je to sice teprve podruhé – po mírně rozpačité nástavbě k Postapokalyptické trilogii, která se titulem Řetězová reakce neočekávaně rozrostla na tetralogii –, kdy se do čela Kotletova příběhu postaví žena, přesto můžeme z obou titulů leccos vysledovat.
Obě protagonistky jsou silné osobnosti, svou ženskostí na jednu stranu limitované, na druhou právě pro ni silnější. Obě pocházejí z mužského světa – první vystupuje ve třech prvních dílech série jako nejdůležitější vedlejší postava a v jistém smyslu protipól hlavního hrdiny Michálka, u současné knihy je hlavní hrdinka dcerou protagonisty těch předchozích. Jako by se ženy v Kotletových knihách zrodily z patriarchálních struktur předurčené přímo k tomu, aby tyto struktury narušovaly, popíraly, bořily, ale zároveň se jejich osudy odehrávají přísně podle mužských pravidel. Úspěchem je prosté vyrovnání se mužům.
Jinými slovy, byť s největší pravděpodobností nejde o autorský záměr, ilustrují Kotletovy hrdinky fakt, že bez proměny samotné podstaty společnosti – k níž doufejme nakonec dospějeme nějakou sérií drobnějších změn – bude všude po okolí panovat mužský svět se vším dobrým i špatným, co v minulosti přinesl. A žena, pokud v něm bude chtít uspět, bude muset stále do značné míry přijmout mužské principy svého chování.
Právě tohle východisko je v Kotletově nejnovější knížce možná tím nejzábavnějším, přestože v ní nechybí nic z toho, co autorovi vyneslo postavení jednoho z nejoblíbenějších autorů současnosti: akce, sex, násilí, hlášky, humor, napětí… To vše dávkováno opulentně a v potěšitelně bizarních souvislostech.
Najít pro podobnou předlohu vhodnou interpretku se zdá jako nejsnazší úkol pod sluncem, protože klasické ichformové vyprávění plné popkulturních narážek, vtipných hlášek a sarkasmu je pro kteroukoli schopnější herečku darem z nebes. Přesto víme z autorových sociálních sítí, že se několik interpretek zaleklo explicitnosti především v erotických scénách a hrdinčiných sexuálních úvahách. Příležitost si však nenechala vzít Jitka Ježková, která předvedla neuvěřitelně kompaktní výkon, v němž chirurgicky přesně vyvažuje osobní zaangažovanost na textu a potřebný odstup, kterého dosahuje interpretační nadsázkou.
Ježková opět ukazuje, proč je jednou z nejvyhledávanějších i nejoblíbenějších interpretek: Je až neuvěřitelné, že u ní nepamatujeme slabý, ba ani slabší výkon. V době, kdy vydavatelé experimentují se strojovým čtením, hlasovými klony a všelijakými těmi umělými inteligencemi, přináší Ježková důkaz toho, že lidské umění sice dokáží technologie napodobit, ale nikdy nebudou schopny přečíst text tak, jak to dokáže prvotřídní interpret – se všemi nuancemi, s celkovým pojetím a s pochopením, které může být předáno posluchači.
Zkrátka a dobře, kombinace Kotlety a Ježkové funguje báječně, text je zábavně zvrhlý, přesto dokáže podnítit posluchače k mnoha úvahám, které nemusejí být úplně plytké. Vlastně něco, co od kvalitního braku (což jednou pro vždy NENÍ protimluv) právem čekáme. Jestli chcete nějakou radu na závěr, tady je: Kupte si to.
