Alfred Jean Baptiste Assolant chtěl být původně učitelem, nakonec však zvolil dráhu spisovatele. Do svých románů propisoval vlastní ideály svobody, zdůrazňoval význam cti a spravedlivého práva. Staví se i proti rasové nadřazenosti, což se ukáže záhy i v jeho nejznámějším příběhu Hrdinný kapitán Korkorán, jehož hrdina neváhá nasadit svůj život v boji utlačovaného knížectví Maráthů proti anglickým kolonizátorům.
Román vyšel v podobě dvoudílného románu už v roce 1867, nepřekvapí proto, že kapitán Korkorán je v duchu tehdejší tradice ideální neohrožený hrdina, který ze všech bojů vyjde i díky neschopnosti protivníků prakticky bez újmy. Postavit se ale musí nejen proti armádě Angličanů, ale i proti úskočným a lstivým členům knížecího dvora, kteří kují podlé plány. Hojně vydáván byl u nás už za první republiky a poté znovu v novém překladu Vítězslava Kocourka v roce 1967, kdy ovlivnil generace chlapců, bažících po napínavé a dobrodružné četbě. Odkazy na kapitána Korkorána a jeho tygřici tak najdeme v jiných uměleckých dílech rozdílné kvality, třeba v básni Jaroslava Seiferta Píseň o jízdě na kolenou, či v obskurními retro diskotékami dodnes hrané popové písničce Arnošta Pátka Sny o tygří lady, neboli české verzi osmdesátkového německého hitu Cheri Cheri Lady.
Původně rozhlasovou hru pro děti a mládež z roku 1997 vytáhl z archivu, oprášil a vydal v digitální podobě Radioservis. Volně na motivy Assolantova románu ji napsala Jiřina Nývltová. Té se podařilo děj zhustit do necelé hodiny tak, že nic podstatného z něj nevypadlo. Ústřední vypravěčkou je v této verzi sama tygřice, která prostřednictvím přátelství s Korkoránem hodlá zjistit, zda jsou pravidla lidského světa lepší, než odvěký zákon džungle, v němž platí právo silnějšího.
V režii legendárního Jiřího Horčičky se jako neohrožená čtyřnohá průvodkyně Jiskra představila výtečná Valérie Zawadská. V jejím hlase se odráží drsnost tygřího řevu, stejně jako jemnější tóny, kterými šelma projevuje náklonnost ke svému dvounohému příteli Korkoránovi. Toho ztvárnil Alois Švehlík, kterého si Horčička do rolí statečných hrdinů vybíral rád, i když věkově už původně mladému knižnímu hrdinovi tak zcela neodpovídal. V rozhlasové nahrávce ale není nijak Korkoránův věk specifikován, takže jeho obsazení není nijak na překážku. Ani ve vedlejších rolích se na obsazení nešetřilo. Knížete Maráthů si zahrál Petr Pelzer, jeho krásnou dceru Věra Hučínová a v dalších úlohách posluchači jistě rozpoznají Pavla Rímského, Ivana Trojana, Martina Štěpánka či Antonína Molčíka.
Svižně napsanému příběhu se ani dnes nedá upřít čtivost a napětí, které může zejména v podobě rozhlasové hry oslovit nejen děti, ale i jejich rodiče, kteří příběh kdysi sami četli. Standardně výtečné herecké výkony předních českých herců v kombinaci s dramatickou hudbou Petra Mandela řadí tuto nahrávku do zlatého fondu her pro děti a mládež devadesátých let, v nichž si rozhlasová produkce držela kromě klasických postupů ještě tradičně i vysokou laťku řemeslné úrovně. Překvapí snad jen možná opomenutý detail, a to kouřící postava Korkorána na obálce, vycházející z původní ilustrace francouzského originálu. Tento výjev by se snad dnes obzvláště v případě titulu pro děti už objevovat neměl.
