Hrrr na ně! lze jednoduše definovat (jak je ostatně u autora zvykem) jako humoristickou a nesmírně zábavnou fantasy. Stejně jako většina autorových děl se odehrává ve fiktivním světě Zeměplocha, konkrétně v městském státu Ankh-Morpork. V pestrém a nekontrolovatelně dynamickém příběhu plném roztodivných figurek se vrství jedna bizarní a směšná situace na druhou, avšak Hrrr na ně! lze zároveň chápat jako protiválečný a protirasistický román (či spíše román obojí po svém parodující a zesměšňující), přestože recipient se tu víceméně nesetká s žádnými existujícími rasami nebo národy. Terry Pratchett dokázal skrz svá na první pohled lehkovážná a někdy až zdánlivě naivní fantasy díla reflektovat nadčasová témata, čemuž zasazení do kompletně fiktivního světa dodává na univerzálnosti. To samo o sobě by nebylo ve fantasy ničím neobvyklým, avšak pojetí autorského samorostu, jakým byl právě Terry Pratchett, nic jiného, než originalitu nepřipouští.
Ač jde tedy primárně o román humorný, vážnější podtóny mu upřít nelze, stejně jako autorovu výbornou zručnost při konstrukci jednotlivých charakterů a světa samého. Přinejmenším poslední zmíněné však není třeba zdůrazňovat pro ty, kdo už se s nějakým Pratchettovým dílem setkali. Ne nadarmo se autor řadí k ikonickým spisovatelům fantastiky, neboť jeho nesmírně široký svět Zeměplochy (čítající několik desítek románů a dalších knih) patří možná k těm z nejpropracovanějších fantastických světů v literatuře. A přes to, že jde o díla veselá a zábavná, nelze v nich přehlédnout vysokou koncentraci inteligentních narážek a štědrou dávku spisovatelova talentu. Zvláštní kombinace, která utvářela Pratchettův originální rukopis, mu právem vynesla věhlas i mezi tuzemskými fanoušky.
Pratchettova Zeměplocha se dělí na několik různých sérií, a to podle toho, které postavy (či která skupina postav) hrají v konkrétním příběhu hlavní roli. I podle nich jednotí český audioknižní vydavatel režiséry a zejména interprety, jimž vyprávění svěřuje. Knihy ze série Čarodějky tak v režii Jitky Škápíkové načítá Zuzana Slavíková (Soudné sestry, Čarodějky na cestách, Dámy a pánové), zatímco prozatím jediný audioknižně zpracovaný příběh ze série Smrť (Sekáč) načetl Jan Vondráček v režii Hynka Pekárka. Pekárek se však také ujal režírování knih ze série Městská hlídka, které vycházejí ve vyprávění Jana Zadražila. Jedná se o audioknihy Stráže! Stráže!, Nohy z jílu, Muži ve zbrani a nejnověji též Hrrr na ně!, s jejímž vydáním se dočkala audio zpracování přesně polovina románových příběhů z této série.
Interpret Jan Zadražil na svou předchozí práci navazuje se stejným nasazením, s jakým načetl dřívější autorovy knihy: kdo některou z nich slyšel tedy ví, co čekat, neboť kvalita v nové audioknize nijak neupadá a pojetí se příliš nemění. Což je ovšem rozhodně pozitivní zjištění, neboť skvěle fungující není třeba měnit ani není nutné jakkoli experimentovat. Obzvlášť, pokud se jedná o knihu stejného autora, a navíc ze stejného fikčního světa.
Zadražilův tón a jeho práce s hlasem nenechává od prvních vteřin nikoho na pochybách, že uslyší primárně komické dílo, a i když některé jeho postavy znějí dosti bizarně, nehrozí, že by svou interpretací padal za hranici trapnosti – naopak na ní balancuje se stejnou elegancí, jako autor sám a (stejně jako Pratchett) zásadně zůstává na té správné straně. Ostatně interpret si ve svém vyprávění dává nebývale záležet, aby každá postava zněla jedinečně, okamžitě rozpoznatelně (a to napříč různými jím načtenými knihami, kterými postavy prostupují) a originálně, a to včetně postav zcela epizodních. Ač dobrá odlišitelnost postav bývá u kvalitních audioknih samozřejmostí, tak detailní péče, jako v Zadražilových interpretacích Pratchetta, není zcela běžná.
Herecké nadání interpreta se však možná nejvíce projevuje ve zdánlivých maličkostech, jako je zakoktání nebo nervózní mumlání jednotlivých postav, či jemný a nenásilný ironický tón, se kterou pronáší některé repliky a pasáže vypravěče. Ovšem právě zaměření – a hlavně jejich nepodceňování – na takové detaily dělá z výsledné audioknihy velmi autentický poslech. Právě ty totiž odlišují kvalitní zpracování od bezchybně profesionálního, jehož poslech je nejen opravdu příjemným, ale také zapamatování hodným zážitkem. A tím Hrrr na ně! bez nejmenších pochybností je.
