Pravdou je, že když už humoristický žánr někomu opravdu jde, zpravidla to dotyčného dostane na výsluní. Toho jsme si mohli všimnout už dříve. Tenhle osud potkal Halinu Pawlowskou, humoristika proslavila Michala Viewegha, Ivanku Devátou i Zdeňka Svěráka. Z autorů posledních let pak vyšvihla na pomyslný piedestal Dominika Landsmana s jeho sérií o moderním fotrovi nebo Lucii Macháčkovou se Svatebními historkami a Historkami z Tinderu. Novým objevem pak v tomto žánru je rozhodně Eva Michorová.
Michorová se narodila v Kladně, vystudovala žurnalistiku, přispívala do množství časopisů a svého času publikovala sérii dívčích románů. Později přesedlala na romány pro ženy jako Jedna jediná noc s inženýrem Kuželem (2004), Všechno v pořádku, slečno Karpíšková? (2005) nebo Přece nemůžeš zastřelit tchána (2020). Pak ale změnila vydavatele a svou loňskou a zatím nejnovější prózu publikovala v Nakladatelství Epocha, které se pak v koedici s Audiotekou zasloužilo i o audioknižní vydání.
Zpověď stárnoucí trosky, která má psa vypráví hlavní hrdinka Dita Hamáčková. Dita je poněkud neurotická a jeden se jí nemůže divit. Sudičky jí nepřály, moc se jí toho nepovedlo, včetně výběru manžela – o tom, že svoje rodiče by si také dobrovolně nezvolila, ani nemluvě. Finanční situace ji donutí vzít práci v obskurní redakci, zatímco se jí dcera se zetěm stěhují do baráku. K tomu slaví padesáté narozeniny a musí se vyrovnat s tím, že se ji dcera rozhodla obdarovat opravdu nevítaným způsobem. Dala jí psa. Ne, není to příběh o trosce, která má svého oddaného „smetáka“ zaprášeného cigaretovým popelem. Pes je to lovecký, nezvladatelný a devastující vše okolo.
Audioteka ve spolupráci s Epochou vydává toto vyprávění plné vybroušených dialogů a smyslu pro hořkosladký i černý humor jako jedenáctihodinovou nahrávku v interpretaci Martiny Hudečkové, což byla skvělá volba. Hudečková pod režijním vedením Daniela Tůmy rozehrává veškerý svůj um, jak jej známe z audioknižního Deníku Bridget Jonesové nebo povídkových souborů vydavatelství Listen, které zvukem vycházely pod značkou Témbr. Hudební složka rámující kapitoly a podkapitoly vyprávění pak sestává z rozverných a svým způsobem zábavně překotných vyhrávek dokreslujících chaotičnost některých dějových situací.
Je možná s podivem, že se próza neobjevila ani v širší nominaci na cenu Magnesia Litera za humoristiku, ale Epocha měla tou dobou jiné želízko v ohni a cenu si nakonec odnesla. Nicméně se dá očekávat, že vzhledem k přístupu interpretky, povedeného materiálu v podobě vyprávění, pečlivosti režie a tím i kvalitě audioknižního vydání se tato nahrávka příštího jara popere o nějakou tu cenu v rámci klání Audiokniha roku.
